Deset měsíců jsem četl i psal blogy na iDnes. Stovky autorů, tisíce blogů a diskusí obrážejí až překvapivě malou část sociálních, politických, etických a emočních hodnot české populace. Kdyby například byla celá česká populace blogovým způsobem politická, střídaly by se v Česku autoritativní režimy jako v banánové republice.
Blog je mlýn, který v převaze mele stále tutéž mouku. Nikoli jen události bývají podnětem k napsání blogu či diskusi, mnohem častěji jsou to vlastnosti pisatelů nebo očekávání konkrétně zacílených čtenářů a diskutérů.
Blog iDnes je typický tím, že preferovaní autoři a diskutéři píšou v převaze rozlobeně. Když pisatelé křičí, pak tím znehodnocují nejen cizí, ale i svoje vlastní pravdy. Přehnané zaujetí pisatelů proti něčemu či někomu je právě onou překážkou, která by v praxi zabránila vyřešení skutečných problémů.
Většina pisatelů vyjevuje tak či onak přesvědčení, že dosud žádná generace nedosáhla současného poznání, vzdělání nebo emancipace, přestože úpadek je právě v těchto ohledech zjevně neodvratitelný. O šálení domněle dokonalé přítomnosti věděli už starověcí Řekové. Nazvali jej hybris.
Většina blogerů a diskutérů neusiluje o nic obecně významného, převratného či vznešeného. V převaze chce získat jen více toho, co chtějí ti druzí, tedy povětšinou prestiž. Tento proces se podobá jaderné reakci a nedá se tudíž zastavit. Mnozí pisatelé jsou přesvědčeni, že se problémy „růstu“ nejsnadněji vyřeší na úkor těch druhých. Tento kalkul je bohužel zakořeněn ve většinové populaci, takže se jednoho dne stane příčinou nového politického zvratu.
Mnozí pisatelé činí s oblibou jiným to, co nechtějí, aby jiní činili jim (Konfucius). Někteří varují před nebezpečnými, sami jsou však stejně nebezpeční, a to nejen na blogu, ale možná i ve svém okolí. Mnozí moralizují, sami však nejsou morální. Někteří dokonce pranýřují, sami by však měli stát na nejvyšším pranýři.
Mnoho pisatelů nevystupuje proti klíčovým nešvarům, ale proti aktuálním nicotnostem, které už zítra samy od sebe pominou. Mnohé včerejší blogy bývají právě proto nejstarším produktem na světě. Hodně píšících reaguje na vzrušující nebo peprná, nikoli však klíčová témata. Při jejich zpracovávání hledají chyby na jiných a někdy dokonce s agresivitou. V sebevědomém podhledu, sudičství a sebeidealizování mnohých píšících je bohužel zobrazeno také puzení české většiny k sebedestrukci.
Většina píšících na blogu iDnes nevěří v žádný prototyp hybatele či demiurga. Někdy se dokonce vychloubají svou nevírou v cokoli. To lze objektivně ospravedlnit, protože vskutku nemohou nalézt to, co podle jejich názoru neexistuje. I proto, že skutečná víra povstává až z důkladné znalosti sebe sama. „Kdo zná sám sebe, zná svého pána“, napsal Mohamed. Na víře samozřejmě nezáleží, protože protipólem víry není neškodný ateismus, ale demoralizace, psychické neukotvení či sociální odcizení.
Inteligence je na blogu dostatek, někdy se s ní až plýtvá. I velmi vzdělaní blogeři vyzývají k hledání viníků ve vnějšku, ač skutečný nepřítel eskaluje nezávisle na vnějšku především v mase českých niter. Mnozí blogeři sugerují, že klíčové duchovní statky (štěstí, svobodu, kulturnost, morálku atp.) je nutné dobývat ve vnějšku, ač okoušení těchto statků brání právě nekompatibilita převahy českých niter s vnějškem.
Většina čtenářů blogu iDnes preferuje různé podoby konfrontace, takže se konfrontace stává nejpřesvědčivější charakteristikou píšící většiny. Když to tedy je o něčem, tak je to proti někomu. Každý den se proto koná aspoň jeden hon na lišku. Nejznámější či nejvýznamnější kořist bývá nejpronásledovanější a mýty o konkrétní škodné patří k nejomílanějším.
Nejsebevědoměji se na zpochybňování a destrukci domněle přežilých hodnot podílejí právě ti, kteří nepodněcují ani nestvářejí nové hodnoty. Zpochybňují osobnosti, tradice, víru, minulost, etiku a kulturu. V domnění, že tím napomáhají zrodu novému nebo významnému. Ničí staré i kontinuitu, jenže bez starého a kontinuity nic vskutku hodnotného nevzniká.
Samozřejmě, že pokud píšu na blogu, nesu spoluodpovědnost za vše, co se tam děje. A možná vídám některé svoje chyby na jiných, což je obecná zákonitost. Sebe sama znám i já méně než ty ostatní.
