Český volební hit - slibování neexistujících peněz

Český předvolební souboj se nevede o nastolení demokracie, pravdy, morálky, sociální rovnosti, solidarity atp., ale spíše o právo rabovat státní kasu. Kdo slibuje v době krize, že jistá část voličů dostane od státu například ještě vyšší důchod, sociální podporu, plat, nemocenskou, mateřskou či podporu v nezaměstnanosti, ten zaboduje ze všech nejvíce. A že vzniklý schodek uhradí ti bohatší? Jak by to bylo krásné, kdyby s nadšením souhlasili!

Bohatí naopak navrhují, ať se každý postará sám o sebe a nežádá od státu téměř nic. Ať si platí školné, penzijní a zdravotní připojištění, spoří na stáří a odvádí tudíž jen minimální daně. Až to budou dělat všichni, stát nebude fakticky žádné peníze potřebovat, říkají. Jak by to bylo úžasné, kdyby to i závislí, hendikepovaní či chudší dokázali!

Lenost, vychytralost a zlodějství je v této kampani výhodou. A bohatství, píle a úspěch naopak nevýhodou. Ať to zaplatí bohatí! říkával už Klement Gottwald. Jenže i bohatí vydělávají za krize méně, byť stále odevzdávají nejvíce.

Už od pravěku toužíme získávat z cizího, potlačovat práva, názory a požadavky jiných, žít blaze bez zásluh, utíkat před odpovědností, doživotně se zabezpečovat, znehybňovat konkurenci, ostrakizovat nepohodlné atp. Politika dostala odpočátku za úkol mírnit lupičské úmysly chudých a egoistická spiknutí bohatých. Bohužel s nesplnitelným předsevzetím: Chudí dostanou jen tolik, aby se nebouřili, bohatí odvedou jen tolik, aby nezchudli.

Ve chvíli, kdy byl první boháč donucen přispět na chudé, vznikl sociální stát. Ve stejnou chvíli započalo jeho zneužívání. Tak se zrodily státní schodky, nesplnitelné volební sliby i sebevražedné odhodlání je splnit.

I český sociální stát je kolosem na hliněných nohách. Krávou, kterou se někteří za cenu politického úspěchu pokoušejí udojit k smrti. Většina Čechů vskutku chce mít jistotu, že nebude vystavena nejistotě. Hodlá platit jen minimální daně a naopak získávat maximální výhody. A každý rok chce dostat víc. A je odhodlána pro to hlasovat! Tento destruktivní paradox neodstraní ani divoký předvolební pokřik.

A statisícové loupežné hordy zatím vskrytu rabují náš letošní státní rozpočet. Nikdo si nepředsevzal odtrhnout tyto pijavice z otylého těla státu - lobbysty, podílníky, korupčníky, lenochy, darmojedy, falešné invalidy a mistry zneužívání nejrůznějších podpor. Je to logické, protože se soutěží i o volební hlasy této obrovské loupeživé armády.

A tak většinu z nás opět čeká další utahování opasků, bolestivé škrty a nejméně třetí odrážení se ode dna. A znovu zaplatíme to, co rozkradli jiní.