Český plebs na kolenou před elitami

Vhazují nám ohlodané kosti a my je vděčně hryžeme: Údajný český blahobyt, ekonomické balíčky,  utahování opasků, naději „nových partají“ se starými lišáky, problém zasněžených chodníků a falešných doktorátů, miliardu ukradenou z pražské radnice atp.

Málem se zdá, že význačnější viníci a problémy neexistují. Například elity parazitující na českém státě - hyperkapitál, energetická lobby, farmakoncerny a masmédia. Přitom samozvaně správcují naše klíčové komodity: Peníze, energie, zdraví a myšlenky. A naše problémy s těmito komoditami záměrně prohlubují. Totiž jen na změnách k horšímu lze pohádkově vydělat. A my ohlodáváme odhozené kosti.

Protože žádná vláda světa nedonutí hyperkapitál, aby v době krize snížil úrokové sazby a financoval výrobu. Naopak využívá krize a skupuje za babku surovinové zdroje, význačné firmy, banky, akcie, státní dluhopisy atp. A cynicky iniciuje udělování titulů Banka roku, Pojišťovana roku atp. Lichvář či Zloděj roku by byly trefnější.

Americký sociolog Charles W. Mills napsal už před desítkami let: Egoistické zájmy elit nemají nic společného se zájmy ovládaných. Přiměly plebs, aby ve vnějších přehmatech viděl především vlastní neschopnost.

V plebsu jsme začleněni všichni včetně našich i unijních politiků, což lze odvodit z povahy evropské bezvýchodnosti. Přijdeme-li o práci, optimismus, osobní perspektivu či o majetek, považujeme to povětšinou za vlastní selhání. Padesát osm procent dotazovaných Čechů „sebekriticky“ tvrdí, že se má špatně nebo spíše špatně. Čtyřicet procent přiznává, že nemá k dispozici sedm a půl tisíce korun na neočekávané výdaje.

Zdražovací drzost energetické lobby však nezná hranic. Zmocnila se elektráren, plynovodů a ropovodů, které byly vystavěny z našich daní. Čím více energiemi šetříme, tím rychleji zvedá lobby jejich ceny s tvrzením, že je nucena účtovat ceny dosažené na burze. Možná by tomu uvěřilo imbecilní dítě.

Farmakoncerny úžasně vydělaly na falešné chřipkové panice a bohatnou i na pouhém potlačování příznaků nemocí. Pouhé potlačování však vede k masové chronifikaci nemocí. Pacient bývá desítky roků léčen, ale neuzdraví se nikdy zcela. Například jen potlačování alergií, atopických ekzémů a lupénky metodou pokusu a omylu u více jak půldruhého milionu českých občanů naplní každoročně kasu farmakoncernů se stoprocentní spolehlivostí. O dalších milionech českých chronických nemocných nemluvě.

Masmédia se zaštiťují svobodou slova a přitom nás vystavují barbarským reklamám, pseudokultuře a zdeformovaným informacím. Vnukly nám hodnoty, podle jejichž diktátu nelze šťastně žít. Zpochybnily tradice, morálnost, duchovnost a dokonce i naději pro změnu k lepšímu. Dětem a mládeži implantují mělkost a nákupní chtivost.

Čeští zákonodárci nepředkládají zákony potřebné k odstranění našich problémů s výmluvou, že k tomu chybí politická vůle. Vyzývají občany, aby si pomohli sami a nežádali pomoc od státu, byť právě legislativa, marnotratnost, hazardérství a zlodějství státu vehnaly značnou část občanů do úzkých. Například volební systém nastavili tak, aby nemohla vzniknout silná vláda. Aby stát po volbách vůbec fungoval, musí se volební vítězové i poražení spřáhnout, což spočívá v hanebném rozdělení prebend. Všichni politici tak v každých volbách vyhrají, zatímco my voliči utrpíme vždycky hanebnou volební porážku. A pak se ještě hádáme o vyhozené kosti.