Do hospod chodíme asi všichni. Po náročném týdnu si chceme odpočinout u půllitru zlatavého moku. Jsou však vstřícné a méně vstřícné hospody. A pak existují hospody, kde vám chce pan majitel jednu napálit. Za co?
Je mrazivý pátek. S mým dlouholetým kamarádem se uchylujeme do tepla do jedné z hospod na Vysočanské. Chodili jsme tam už dříve, jednou nás pan majitel naštval, ale rozhodli jsme se mu dát ještě jednu šanci v blahé víře, že se stav věcí pronikavěji změní. To se však nestalo. Ale popořádku.
Tentokrát je tady pořádný šrumec, hospoda je obsazená asi 30 lidmi, pan majitel, kterého pracovně nazývejme pan B., dnes očividně nestíhá. Na první pivo chvíli čekáme, ale OK, to ještě akceptujeme. Hodiny ubíhají, nicméně před posledním dodaným pivem je ve vzduchu cítit následný konflikt.
S kamarádem si už říkáme, že cca 30-40 minut jsme žádné pivo nedostali, kde jen pan B. může být? I když bylo evidentní, že máme téměř dopito, v takovém případě měl přijít majitel a zeptat se, jestli chceme další pivo. Jenže pan B. nikde, čile obsluhuje skupinu před námi, nás si nevšímá, jakoby jsme tam vůbec nebyli. Když už konečně přijde, spustím na něho: ,,Chtěli jsme pivo a vy jste tady už asi přes půl hodiny nebyl." Pan B. kontruje: ,,Vžďyť tam ještě nějaké pivo máte (měli jsme už téměř dopito), takže pak bych to donesl." Zní to jako laciná výmluva.
Zajímavé je, že u předchozích piv tomu bylo jinak. Když už jsme dopíjeli, tak automaticky další pivo položil na stůl. Nebyl žádný problém. Asertivně jako nespokojený zákazník už v důraznějším tónu pokračuji: ,,Nás to nemusí zajímat, prostě jste tady nebyl dlouho, nepřipadá nám to standardní vůči zákazníkovi." Pan B. právě ztratil glanc a hlavně už drze tyká: ,,Mám tady lidi, pivo jste ještě měli ...(nesrozumitelná řeč)... a taky ti jí jednu můžu napálit!"
Zažil jsem už v restauračních zařízeních opravdu hodně, ale toto nikdy. Kontruji pro změnu já: ,,A vám připadá normální, že chcete jednu napálit zákazníkovi? To jsem ještě neviděl, prostě jste tady nebyl dlouho. Opravdu neuvěřitelné." Pivo jsme nakonec i po konfliktu dostali.
Na odchodu po půlnoci se ještě pan B. provokativně zeptá, jestli jsme byli spokojeni. Odpovím, že jsme velmi zklamáni a už sem nikdy nepřijdeme. Pan B. jen vyloudí ironický úsměv. Šanci jsme podniku dali, se zlou jsme se však potázali, jednání pana B. bylo vskutku nevídané a stěží akceptovatelné. Majitel hospody zřejmě dosud neví, že zákazník má vždy pravdu. Místo žádoucí sebekritiky však volil nezvykle ostrou konfrontaci. Jedno s kamarádem víme jistě. Sem už naše noha nikdy nevstoupí...
