Se zaujetím sleduju zděšení různých politiků, politologů, komentátorů z výsledku referenda v Británii a v souvislosti s ním sílící odpor vůči případnému referendu v ČR na "obdobné téma".
Vzhledem k tomu, že jde o ožehavé politické téma, neodpustím si svůj komentář k němu ani já. Postupně se sešla celá řada komentářů, rozhovorů i článků na toto téma (Halík, Fendrych, Pehe....), přičemž se domnívám, že téměř všichni z nich se dopouštějí zásadní chyby, na kterou se pokusím poukázat - a kterou v rozhovoru pro DVTV perfektně popsal politolog Robejšek (svými slovy o tom, že politik je služebníkem lidu, svých voličů). Většina z uvedených komentátorů se v podstatě shoduje na tom, že pořádat celostátní referenda v takové otázce je nezodpovědné, protože volič - občan je vlastně příliš hloupý a tudíž nekompetentní k tomu, aby takové rozhodnutí mohl učinit... Osobně se domnívám, že takový názor daní lidé prezentují jen a čistě z toho důvodu, že referendum v Británii dopadlo jinak, než očekávali (a hlavně chtěli), a kdyby byl výsledek opačný, tak by referendum ve Velké Británii oslavovali ve smyslu "chytrý britský lid rozhodl správně". To je však pouze povrchní slupka, jádro problému je mnohem důležitější - prokazuje totiž obrovský deficit demokratického uvažování a pokusím se vysvětlit, v čem ty klíčové problémy doopravdy jsou!
Zvrat vůdčí role
Položme si zásadní otázku - jaká je vůbec role politiků, volených reprezentantů v zastupitelské demokracii? Politici jsou vykonavatelé vůle svých voličů - nic míň, nic víc! Na ničem jiném soutěž politických stran totiž nestojí. Strana nabídne nějaký politický program a jen těžko najdete takovou, se kterou se jednoznačně ztotožníte. Tzn. i vy, jako volič jste nucen obvykle činit kompromis. Každý z voličů má své osobní zájmy a představy na základě nichž volí a předpokládá, že strana, která v programu nejlépe odrážela jeho zájmy, bude i jeho zájmy zastupovat a reprezentovat. V zásadě tedy platí, že mandát k jakémukoliv rozhodnutí by měl vzejít zezdola a logicky z toho vyplývá, že (až na parciální a nedůležité výjimky) volený politik by neměl jít zásadně proti názoru a přesvědčení svého voliče. A tudíž také že je politik povinnen se na názor občana - voliče ptát (k čemuž právě slouží volby a referenda)...
U některých komentátorů mám pocit, že si tuto skutečnost vůbec neuvědomují a představují si to tak, že politik se z titulu své moci nějakým směrem rozhodne vydat (tzn. rozhodne nějak o směřování své země) a následně za sebou táhne bandu svých hloupých, neinformovaných, nekompetentních voličů (kteří ho ale jako užiteční idioti zvolili), za které musel rozhodnout a oni by teď v důsledku toho měli nejlépe držet ústa a krok. Odpor se nepřipouští, elita rozhodla. Tak takhle ne vážení - o směřování země rozhoduje občan, volič... Toť bod číslo jedna.
Forma volby a trvalost mandátu z ní plynoucí
Zejména kolega bloger Polický ve svých článcích a komentářích v diskuzi operuje s tvrzením, že referendum o setrvání v EU je nesmyslné, protože v posledních volbách uspěly politické strany, které jsou pro prohlubování spolupráce v rámci EU a stejnětak je zde výsledek referenda o vstupu do Evropské unie z roku 2003. Problémem je, že se toho mnoho zásadního stalo nejen od roku 2003, kdy proběhlo ono referendum, ale ono se toho mnoho stalo i od roku 2013, kdy proběhly poslední volby do Sněmovny. Nehledě na to, že parlamentní volby NEJSOU volbami o členství / nečlenství v EU / NATO, ale jsou zejména o domácích problémech. Netvrdím, že politika zahraničních věcí není součástí rozhodování o volbě, ale je relativně marginální. Volbami do Sněmovny rozhodně nerozhodujete o tom, jestli si přejete / nepřejete setrvání v EU a jak hlubokou integraci do EU chcete, ale rozhodujete mnohem více o tom, jaký chcete daňový systém, fiskální politiku, zdravotnictví, školství atd. Problémem rovněž je názorová nečitelnost a rozplizlost politických uskupení - jednoduše ilustrováno - když volíte ČSSD, tak volíte Chovancovo pragmatické křídlo, nebo Dienstbierův idealismus? Takže "argument" o tom, že volby z 2013 a volby 2017 jsou dostatečné pro rozhodování o setrvání v EU, považuju za mylný - je tu tolik faktorů, které nabourávají objektivitu rozhodování, že jej nelze přijmout.
Argument s referendem 2003 je ještě nesmyslnější, protože zjednodušeně řečeno Evropská unie z roku 2004 (do které jsme vstupovali a o které se hlasovalo) byla naprosto jiná Evropská unie, než je ta dnešní v roce 2016. Někteří na toto přijdou s tvrzením, že už v době referenda 2003 se vědělo o tom, že bude snaha o těsnější integraci a další rozšiřování - což je částečně pravda, ale ono nejde o myšlenku (která je správná a já vůči ní dodneška nic nemám), ono jde o provedení! A to provedení je právě úděsně zoufalé - a to v roce 2003 nemohl tušit opravdu nikdo. Lisabonská smlouva + dvojí hlasování v Irsku, dosud nevyřešená krize s Řeckem, migrace a "zblázněná" Merkelová, nedodržování nejzákladnějších pravidel uvnitř Unie..... O tomhle opravdu v roce 2003 nikdo nerozhodoval.
Referendum => czexit?
Z mnohých mediálních výstupů jsem nabyl dojmu, že politici napříč spektrem i komentátoři často ztotožňují referendum o vystoupení z EU s tzv. Czexitem, jakoby automaticky předpokládali ten jediný možný výsledek daného referenda - totiž odchod. To samo o sobě je zajímavé a popravdě - prokazuje to slabost, neschopnost a zbabělost politické reprezentace. Pokud totiž tato tvrdí, že členství v EU nemá alternativu, přináší ČR celou řadu pozitiv a je jednoduše "skvělé" být členem EU, pak by nemělo být nic snazšího, než o tom ty "hloupé manipulovatelné voličské ovce" přesvědčit, ne? Prezident republiky veřejně prohlásí, že je pro referendum ohledně členství v EU a v NATO a zároveň dodá, že by v obojím hlasoval pro setrvání členství. Proč je automaticky osočován některými politology (např. panem Kroupou), že je to vnitřně rozporný přístup? To prostě není možné být pro referendum a zároveň pro setrvání? Není možné vzít takové referendum jako výzvu a snahu o to, potvrdit svojí příslušnost k daným organizacím?
Referendum v ČR - ano / ne?
Zde mnohé možná překvapím a budu překvapivě optimistou a možná naivním snílkem. Referendum OBECNĚ o setrvání v EU rozhodně ano, ALE je tu velký háček - rozhodně NE v současné době (2016/17). Jinak řečeno, jsem jednoznačně proti přístupu "následujme Brity, ať je to co nejdřív..." - já si totiž myslím, že ta samotná myšlenka není vůbec špatná a pořád prostě v koutku duše věřím, že to britské referendum může ty hlavní problémy EU napomoci urychleně řešit - do současného slovenského předsednictví vkládám docela velké naděje - a ta umírá jako poslední. Jinak řečeno, varianty jsou dvě - reforma v podobě oslabení unie a posílení role členských států, nebo referendum - a pak ať rozhodnou lidé.
