Chyba střídá chybu, očividná bezradnost politiků EU a do toho hádky "běžných lidí" o tom, kdo je větší "sluníčkář" a "vlastizrádce" a kdo je větší "xenofob" a "nácek".... Vládnou emoce, chybí věcný odstup.
Uprchlická krize - problém, který se snaží řešit celá Evropa, počínaje hádkami obyvatel jednotlivých států, přes média (často propagandisticky hlásající názor dle přesvědčení své redakce či svého majitele), až po spory politiků na úrovni nejvyšších představitelů států či mezinárodních organizací. Přiznám se, že jsem zděšen z mediálních vyjádření některých představitelů evropských mocností, a proto jsem se rozhodl založit si blog a zkusit napsat několik článků - a na jejich základě rozproudit (pokud možno slušnou) debatu s případnými čtenáři.
Kvóty
Tento nesmysl se po několika měsících ticha opět dostal do hry. S rostoucím náporem uprchlíků na konkrétní země EU, sílí také jejich politický tlak na schválení povinných kvót pro země EU. Angela Merkel v této souvislosti dokonce prohlásila, že neschválení kvót může ohrozit Schengen.... Pozoruhodný (a dle mého názoru i velmi nekompetentní) výrok nejmocnější ženy Evropy - a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé - Schengen již selhal, ochrana vnějších hranic nefunguje a právě v důsledku toho některé země uvažují o obnově hraničních kontrol. Zadruhé - právě schválení povinných kvót nutně musí vést ke konci Schengenu tak, jak jej známe, protože neexistuje jiná "represivní" metoda, jak zabránit uprchlíkům přiděleným do jiné, než "vytoužené země", aby v přidělené zemi zůstali - tzn. schválení kvót musí nutně vést k jisté formě zavedení hraničních kontrol, jinak budou bezzubé (a tedy naprosto zbytečné)....
Jednou ze základních hodnot EU je snaha bojovat s diskriminací - za situace, kdy diskriminaci nacházíme všude možně (počínaje šátky ve školách, gender problematikou atd.), mě zaráží, že nikomu v EU nedochází, že právě povinné kvóty by byly přímo učebnicovým příkladem diskriminace, jako bonus navíc s obrovským korupčním potenciálem.... Zkrátka - někdo se do vysněné země dostane, někdo ne.... a rozhodovat o tom bude na základě neznámých kritérií anonymní úředník....
Základní ideje státu
Domnívám se, že v celé diskuzi o uprchlících je nutné si nejprve ujasnit úplné základy. Totiž, jaké jsou ve skutečnosti základní úkoly a funkce států a mezinárodních společenství a rovněž jaká je hlavní myšlenka, na základě které státy vznikají. Nehodlám se tu zaobírat nějakými sáhodlouhými rozbory, uvedu pouze pár základních poznámek.
1.) funkční stát je takový stát, který na svém území uplatňuje svůj právní řád vůči všem osobám vyskytujícím se na jeho území (územní teritorialita práva)...... => už v tomto základním bodě téměř všechny státy za současné uprchlické krize selhávají (selhávají ty, které ilegální migranty nechávají volně proudit skrze svoje území) - a ty, které se snaží toto uplatňovat (například i ČR), jsou ze všech možných stran peskovány - lidskoprávními organizacemi, ale i okolními státy, či vlastními občany, pro které je daný postup nepochopitelný.
2.) státní suverenita - o omezenou část státní suverenity jsme dobrovolně přišli v souvislosti se vstupem do EU. Jedním z nejdůležitějších pilířů státní suverenity, který nám dosud zůstal, je právo státu rozhodovat o podmínkách své migrační politiky (vůči třetím zemím) na základě potřeb státu a společnosti - EU přitom stanovuje pouze určitá pravidla. Ve včerejším Interview ČT24 Hynek Kmoníček přišel s velmi zajímavou (a děsivou) úvahou o tom, že EU ve skutečnosti nemusí jít ani tak o zmíněné kvóty, jako o přesun kompetencí v této oblasti z národních států na Evropu. Bude velmi zajímavé sledovat, s čím přijdou evropští státníci v dalším kroku, pokud ani napodruhé nesmyslné kvóty neprojdou.... o sjednocování azylové a migrační politiky v EU se otevřeně mluví již nyní - důsledky daného kroku jsou nedozírné, protože právě odstraněním suverenity států v oblasti migrace osob ze třetích zemí (v rámci EU tato suverenita již samozřejmě dávno neexistuje) se z EU stane v podstatě federace na hony vzdálená organizaci, do které ČR v roce 2004 vstupovala...
3.) fanoušci lidských práv nechť si nyní radši sednou..... každý má právo utéct ze země, ve které je pronásledován, mučen, trýzněn, v nebezpečí atd. nikdo ovšem nemá žádný právní ani morální nárok na to, vybírat si zemi, kam chce při útěku jít! Azyl funguje na principu první bezpečné země, cokoliv nad rámec uvedeného, je již na vstřícnosti cílové země, která má suverénní postavení a právo rozhodovat o tom, jestli daného člověka přijme, či nikoliv - a na základě jakýchkoliv podmínek. Stát totiž existuje v prvé řadě za účelem ochrany vlastních obyvatel a (...typické klišé....) "obstarávání věcí veřejného zájmu" - již dávná kmenová uspořádání vznikala především za účelem ochrany členů kmene a stát je ve větším pokročilejším měřítku obdobný - stejně jako kmen k cizímu členu přistupoval k nedůvěrou a přijímal jej až na základě pozitivní zkušenosti (tzn. že přivandrovalec mohl kmenu přinést něco nového, kladného a prospěšného), stejně tak musí jednat stát - vždy zejména s ohledem na vlastní obyvatelstvo. V zásadě tedy platí, že práva občana státu jsou z pohledu daného státu "důležitější" než práva migranta (pro nějž zmíněná země není tou "první bezpečnou"). Stát zkrátka není a nemůže být charitativní organizací, není to jeho posláním...
"Národní" stát
Základy současného evropského uspořádání jsou dány výsledky 1. světové války, kdy bylo ve větším měřítku přiznáno národům právo na sebeurčení - díky němu vzniklo Československo, a ostatně i díky němu vznikly následné konflikty včetně 2. světové války. Přesto - ani 2. SV, jako nejzrůdnější válečný konflikt dějin, nevedla k nějaké výrazné změně a evropské státy dodneška povětšinou mají svůj národnostní základ (tu s větším či menším podílem národnostních menšin, jejichž práva musí být respektována).
Přijde mi, že v EU vládnoucí ideologie multikulturalismu má za cíl tuto skutečnost výhledově zásadně pozměnit... já jenom dodám, že si nemyslím, že "ztráta národních identit" (ať už si pod tím představuje kdokoliv cokoliv) by mohla přinést Evropě něco pozitivního, spíše naopak. Důsledky "naředění státní sounáležitosti" či "zpochybnění" národnostních základů, na nichž státy stojí, mohou časem vést ke společenským nepokojům, politickým krizím a v konečném důsledku i rozpadům států jako takových a období relativního klidu, míru a prosperity v Evropě bude u konce....
