Vážený pane nový bloggere, vítejte. Váš článek mě po obsahové i formální stránce nadchnul. Vaše snaha jít na kořen problému souzní s mým náhledem, jen bych ho neuměl tak pregnantně vyjádřit. Pokud budete pokračovat v psaní (jak jste avizoval), pak máte ve mně věrného čtenáře.

Děkuji za podporu - i když si radši předem dovolím upozornit, že pravděpodobně narazíte v budoucnu i na takové články, se kterými souhlasit třeba nebudete - jedna vlaštovka jaro nedělá...

Globalizace je samozřejmě přirozený jev daný technickým pokrokem doby. Základ, na kterém se pravděpodobně neshodneme, spočívá v tom, že zatímco vy zřejmě (pouze předpokládám - nechci vám to vkládat do úst) očekáváte, že globalizace nutně musí vést ke konci národních států jako takových a tedy i rozpadu společenských zřízení, jaká známe dnes, a vzniku "superstátů" (možná něco jako Evropský svaz?) bez společného základu, tak já předpokládám, že globalizace právě ve svém vývoji narazí na přirozenou tendenci existujících i vznikajících společností utvářet trvalá společenství z nichž následně národy vznikají.... Američané jsou také potomci evropských migrantů. Pokud jsem odhadl správně váš (a asi i Robertův) předpokladáný názor, pak by se společnost, skupiny jedinců a každý jedinec totiž v podstatě vrátili do dob počátků vzniku lidských společností, protože by převládla tendence kočovnictví (= migrace) napříč státy/kontinenty nad tendencí k usazování, zabydlování se a vytváření dlouhodobých sociálních vazeb. Přirozeností většiny lidí je podle mě to druhé, nikoliv to první - a na základě toho prvního právě národní státy vznikají, tudíž zaniknout nemohou, protože jsou tím nejpřirozenějším uspořádáním

Globalizace je samozřejmě přirozený jev daný technickým pokrokem doby. Základ, na kterém se pravděpodobně neshodneme, spočívá v tom, že zatímco vy zřejmě (pouze předpokládám - nechci vám to vkládat do úst) očekáváte, že globalizace nutně musí vést ke konci národních států jako takových a tedy i rozpadu společenských zřízení, jaká známe dnes, a vzniku "superstátů" (možná něco jako Evropský svaz?) bez společného základu, tak já předpokládám, že globalizace právě ve svém vývoji narazí na přirozenou tendenci existujících i vznikajících společností utvářet trvalá společenství z nichž následně národy vznikají.... Američané jsou také potomci evropských migrantů. Pokud jsem odhadl správně váš (a asi i Robertův) předpokladáný názor, pak by se společnost, skupiny jedinců a každý jedinec totiž v podstatě vrátili do dob počátků vzniku lidských společností, protože by převládla tendence kočovnictví (= migrace) napříč státy/kontinenty nad tendencí k usazování, zabydlování se a vytváření dlouhodobých sociálních vazeb. Přirozeností většiny lidí je podle mě to druhé, nikoliv to první - a na základě toho prvního právě národní státy vznikají, tudíž zaniknout nemohou, protože jsou tím nejpřirozenějším uspořádáním.

Tenhle priklad je v zasade nesmyslny, ale myslim si, ze pro urcitou ilustrujici staci. Kdyby se dejme tomu nejaky kmen z J.Ameriky rozhodl navratit k puvodnimu zpusobu zivota, protoze  soucasny stav pro ne nepripada v uvahu.  A dejme tomu se jim podarilo navratit jejich teritorium, nebo jen jeho cast, to ale neni v tomto pripade to podstatne.

Jaka je pravdepodobnost, ze se jim tento stav podari udrzovat, bez toho, ze za tim nebude rekneme zajem nekoho jineho? Podobne to vidim s tou suverenitou, a narodnimi staty.

Chci rict, ze nelze vyloucit, ze takovy stat nemuze nebo nebude existovat, ve vice ci mene omezene forme, ale i v pripade, ze bude na samotnem vrcholku potravniho retezce, bude jeho suverenita  omezena / vymezena etc. jeho okolim, toleranci k nemu. Dobrovolnou (=k tomu vrcholu s urcitou pravdepodobnosti dospeji i oni), nebo ne.

Ode mě karma! Bohužel dnes takováto slova nikdo z kompetentních nejen neposlouchá, ale naopak je potlačuje. Dle našich elit jste xenofob, pane. Stejně jako já!

Skvěle napsáno, pokračujte.

Svět se extrémně zmenšuje, národní stát je přežitý koncept, protože cestujeme po světě, komunikujeme mezi kontinenty, nakupujeme v USA a Číně. Představa, že v dynamickém mezinárodním prostředí budeme udržovat etnicky a kulturně homogenní stát, je nereálná.

Nedomnívám se, že národní stát je přežitý koncept, protože neexistuje ve světě šířeji uplatňovaný efektivní model, který by jej někde v praxi dlouhodobě nahradil. Samozřejmě, že globalizace znamená změny, ale zároveň s tím je nutné mít na paměti skutečnost, že funkční společnost nutně potřebuje určitou vzájemnou blízkost a z ní plynoucí sounáležitost - ta plyne z jazyka, kulturní blízkosti, znalosti zvyků, předvídatelnosti jednání, podobnosti hodnot..... Nedomnívám se, že globalizace může vést ke konci národních států bez toho, aniž by se vyhnula rozpadům společností, nebo válkám. Ostatně i současná krize kolem uprchlíků to prokazuje, jakmile "o něco opravdu jde", tak každý (ať už jde o Německo, Anglii, nebo malé země, jako Slovensko, či my) kope hlavně za své národní zájmy - to je samo o sobě důkazem toho, že národní státy přežitým konceptem nejsou a respekt k jejich existenci je nutným předpokladem předcházení budoucích mezinárodně-politických konfliktů.

Naše národy mají bohatou zkušenost s důsledky masové imigrace.

Začalo to ve Slezsku, pokračovalo v Lužicích a po Třicetileté válce přišly na řadu i Čechy a Morava.

Němci sem imigrovali v masovém měřítku. Někteří z důvodů ekonomických, a by se měli lépe, jiní z důvodů naboženských (důsledky zásady koho vláda - toho náboženství), jiní prostě utíkali před spravedlností a jiní šli jen za dobrodružstvím. Ale přišlo jich příliš mnoho. A neintegrovali se - nepočeštili se. Naopak si vynutili nejprve uznání rovnoprávnosti němčiny s češtinou a posléze dokázali zajistit zákaz češtiny na úřadech i ve školách. A najednou jsme s potomky imigrantů museli bojovat o holou národní existenci. Nakonec nás připravili o třetinu státního území a plánovali nás úplně vyhladit. Měli jsme velké štěstí, že prohráli válku a naši tehdější politici dokázali situaci využít a potomků migrantů nás zbavili. Velké štěstí jsme měli.

Příště už to takto šťastně dopadnout nemusí a proto musíme být velice obezřelí a opatrní a před masovou imigrací se bránit všemi dostupnými prostředky.

V blízké době se chystám napsat o tomto tématu krátký článek - myslím si, že zrovna československé dějiny v období 1918 (resp od ústavy 1920) po Mnichov jsou pro nás učebnicovým příkladem, jak by se jednat nemělo - a že ostražitost je na místě.

Bezradnost politiku EU...... copak maji nejake pravomoce?

Skvěle napsáno.