Nebývám sprostý a nemám potřebu na potkání nadávat. Před chvílí jsem se vsak neudržel.
Mám štěstí, že netrpím nějakými chronickými zdravotnimi neduhy a krom šesti návštěv během roku u specialisty na hlavu absolvuji už jen preventivní prohlídky.
Jenže ejhle, asi se přihlásily roky a poprvé za celou existenci mého těla mi ruplo v zádech. Myslel jsem si, že to přejde, ale už třetí týden mám bolesti, takže nezbývá nic jiného než jít k lékaři. Neznám žádného odbornika na záda, proto jsem se vypravil do nemocnice. Jsem si vědom, že bych měl správně jít nejdříve k obvodní doktorce a ta by mě doporučením doporučila k odborníkovi. Ale při představě, že tam v čekárně budu velmi dlouho sedět vedle pacientů s kašlem, rýmou či chřipkou, mne moc nenadchla. Stejne by se mnou ona obvodní moc nenadělala a poslala mne jinam. Bylo mi i jasné, že v nemocnici bude plno, že nejsem objednaný, že budu čekat, ale to, co se tam stalo, mi k bolavým zádům ještě i vyrazilo dech.
Schválně jsem do nemocnice dopajdal po poledni, abych nechal prostor dopoledním objednávkám. Vše začalo dobře. Sestra na příjmu mi založila do PC kartu a odeslala mě k ambulanci číslo šest.. Uz třetí týden mám problém vydržet v jedné poloze pár minut a posadit se je úkon, který doprovází grimasy obličeje. Ale vydržel jsem a za necelou hodinu čekání náhle volá sestra moje jméno. To neměla snad ani dělat.
Spustila, že prý kdo mi řekl, že tam mám jít. "Sestra na prijmu", odvětil jsem po pravdě. Pak, že prý jsem měl jít na neurologii. Na to jsem ji ještě slušnou mluvou řekl, že nejsem lékař, a že sestra na příjmu nasměrovala moje kroky na ortopedii k nim. A vše završila větou, že mam smůlu, že se mám objednat. Což ovšem, ve volnějším překladu značí, ze mám jít do háje a přijít za několik neděl.
Neudržel jsem se a řekl již zlým tónem, že jsem přišel proto, že mám akutní a dlouhodobé bolesti, že se objednávat nebudu, že chci ošetřit hned. Ona se urazila a že na ni nemám řvát. Nezvyšoval bych hlas, kdyby se mnou nejednala jako s někým, kdo ji tam překáží.
Nenechal jsem se odradit a tak už tady čtvrtou hodinu čekám a čekám a čekám. A čekat budu ještě dlouho. Dospěl jsem k závěru, že pokud si nenesete nohu v podpaží, oko ve sklenici, nebo nervy v kýblu, nemá cenu do nemocnice bez ohlášení vůbec chodit.
A abych se přiznal, nechápu celý systém našeho zdravotnictví. Už tady dlouho čekám, takže mám dost casu přemýšlet. Snažil jsem se i pochopit, že tady toho mají hodně na práci, že se celý den nezastaví, že i ti pacienti jsou mnohdy na pár facek. Ale kde tomu tak není? Stále jsou ve zdravotnictví nadprůměrné platy, takže pokud si chtějí stěžovat na špatné podmínky a málo peněz, neni to pro mě relevantní. Nejsou více než kdokoli jiný. Ve zdravotnictví se také stále utápí miliardy, ale když má obyčejný člověk problém, tak málem, aby dal úplatek, aby se vůbec dostal do nemocnice.
