Výchovný pohlavek

Je výchovný pohlavek kriminální čin, týrání žáka, nebo by měl být sem tam tolerován? 

Jsem z učitelské rodiny. Osm členů mých nebližších je, nebo ještě v nedávné minulosti bylo kantory. Vím co je trápí a znám, jak to ve školách chodí na různých úrovních.

Jednou tou úrovni je vztah učitel - žák. Jako malého mě otec čas od času vzal mezi své učně na stavební učiliště. Co si budeme nalhávat, učivo na učilišti nepatří k nejtěžším a ani ti kluci se tam dvakrát nepřetrhnou v získávání všeobecných znalostí. Ale úplně vždy si s těmito vzpomínkami vzpomenu na autoritu mnohých pánů kantorů. Ta autorita pramenila i z toho, že ti kluci věděli, že sem tam schytají i nějaký ten pohlavek. Jednou jsem byl přítomen třídním schůzkám a rozhovoru, kdy tatík jednoho neposedy říkal mému otci: "Jestli zase bude synátor vyvádět, tak mu klidně plácněte."

S mým nástupem na střední školu nastupoval na střední školu jako kantor i otec. Opustil učiliště a ti učni, se kterýma sem tam "bojoval", se k němu hlásili až do jeho smrti a kontaktů na řemeslníky jsem zdědil požehnaně.

Také náš třídní na základce od páté do osmé třídy se s námi dvakrát nemazlil. Dodnes cítím v nose chuť nudlové polévky na lyžařském výcviku a slyším jeho slova: "Já jsem ti říkal, že nemáš dělat kraviny." Jednoduše jsem dostal lepanec, až mi nos zajel do těch nudlí. Dnes si s tímto pánem tykám a i pivínko jsme spolu již usrkli.

Ani na střední tomu nebylo jinak. Někdy si ten učitel prostě musí udělat pořádek i jinak, než jen ustavičným domlouváním puberťákovi, který se mu veřejně směje do očí. Problém je však v tom, že i ten učítel, učitelka, musí mít také podporu rodičů. Ne v tom, že by měl kantor dovoleno mlátit zlobivce na potkání, ale v tom, že když rodič slyší, že dítě dělá problémy, nemá být jeho první reakce: "Já si přece nenechám to dítě mlátit!"

Čím byl otec starší, tím méně se mu ve škole líbilo. Vždy měl rád u žáků zdravé sebevědomí, dravost, ale i to rošťáctví. Říkal, že studenti se nyní hodně mění. Samozřejmě, že zdaleka ne všichni. Ale, že grázlové se stávají podlejšími a zákeřnějšími a páky na ně jsou menší a menší. Přikládal to i tomu, že se v rodinách mění výchova. Vždy byli a budou, s prominutím, zmetci, na které nebude žádná páka, ale že jich je stále více.

Já osobně si myslím, že se trochu vytrácí přirozená pokora, že je až moc nezdravé suverenity mezi námi.

Nechci tímto říct, že se žáci mají bít, ale že by se mělo vždy rozlišovat mezi mlácením studenta ze vzteku a výchovným pohlavkem.