Sprostá slova

I prezident vyřkl vulgární slova doslova v přímém přenosu. A co za slova proletí čas od času sněmovnou od veskrze vzdělaných lidí, to snad není třeba ani připomínat.

O politice to však není... Na střední škole jsem měl vynikajícího učitele češtiny. Vysoce kultivovaný pán v letech, který jako důchodce nechtěl jen sedět doma. Nepamatuji se, že bych od něj někdy slyšel nadávku, sprosté slovo, že by někdy zvyšoval hlas. A že k tomu měl v naši třídě jó plno důvodů. Ale právě proto, jak byl klidný, jak všem měřil stejným metrem, si u nás vypěstoval úctu. Byl to Pan učitel, na kterého se vzpomíná s láskou. Byl hodně sečtělý a uměl vynikajícně povídat o historii literatury. Utkvělo mi to v paměti tak moc, že jsem mnohé využil při dalším studiu.

Tento kantor byl nejednou svědkem peprných výrazů opupínkovaných puberťáků, kteří byli přesvědčení, že pohnou zeměkoulí, a ani k tomu nepotřebují pevný bod. Se svou noblesou přehlížel, když nám v zápalu boje o pozice v řadě na oběd uletělo sprosté slovo ke spolužákovi, který držel místo jinému spolužákovi. Jednou když už jsme to přeháněli i v hodině češtiny, nám řekl: "Všechna slova která znáte už byla někým někdy vyřčena. A to i tehdy, pokud jste zrovna vymysleli nový jazyk. Berte to tak, že každé slovo, které znáte, potřebuje čas od času provětrat. Není možné jej navždy uzavřít v sobě. Takže větrejte, ale vždy si uvědomte, před kým větráte a o čem větráte. Jinak by se vám mohlo stát, že se provětráte k pořádnému smradu."

Přiznám se, že k napsání tohoto článku mě inspirovalo smazání mého příspěvku v diskusi s odůvodněním, že jsem použil vulgární výraz. Sice si myslím, že v kontextu celého příspěvku o žádnou vulgaritu nejde, ale v tomto případě si myslet mohu co chci. Pravidla jsou daná, hlídací pes hlídá jednotlivá slova a s tímto větrným mlýnem nepohnu.

Co mě však rozesmálo bylo, když jsem si přečetl zdůvodnění, proč se mažou tyto příspěvky. Mj. tam stojí: "Mluvili byste takto s rodiči, dítětem, nebo šéfem vaši firmy?" Kdyby administrátoři blogu slyšeli, jak se bavíme s mým vedoucím pracovníkem, možná bych dostal zákaz natrvalo. Pracuji totiž převážně s nepřizpůsobivými, a abych měl vůbec šanci si získat jejich důvěru, musím se naladit na jejich způsob komunikace. Nejsem jejich kurátor, který by je káral za vulgarity a snažil se jim vštípit zásady chování, které je pro ně nemyslitelné. Takže se s nimi velice často bavím jako dlaždič, kterému žulová kostka spadla na palec.

Pan učitel již řádku let doučuje nám podobné někde jinde. I tak mu vzkazuji, že větrám, větrám často a když větráním přitáhnu smrad, je to moje chyba a vzpomenu si na něj.

Slovo, které jsem použil najdete zde. Tímto prosím administrátory blogu iDNES, aby na odkaz neklikali.

P.S. Jsou tady dnes tři nádherné vzpomínky na kolegy, kteří odešli. Pana Jiřího si pamatuji. Moč často jsme spolu nesouhlasili, ale nikdy na mě nebyl vulgární, neurážel. Paní Marii jsem asi minul. Tři roky jsem na blogu nebyl a opravdu si nevzpomínám. Dle Vašich příspěvků pod články soudím, že u mnoha z Vás zanechala neopakovatelnou vzpomínku v srdci. Připojuji se a panu Jiřímu i paní Marii vzdávám hold.

Napsal bych to pod články v diskusi, ale za ono vulgární slovo nemohu ještě nějakou dobu diskutovat.