Sbohem

Ačkoli je noc, obloha září milióny hvězd. Poslouchám, jak si na hladině povídá lehký vánek s přívětivými vlnami a vše, co se dozví, hned převypráví korunám stromů.

Je to již spousta let, kdy jsem na těchto místech stanul poprvé. Byl jsem mladý muž plný síly a tváře mi nezdobily ornamenty vrásek. A byl jsem šťastný za zdejší kousek Země od první chvíle, kdy jsem jej spatřil. Stála jsi totiž po mém boku, držela mě za ruku a vychutnávala jsi tu krásu mlčky se mnou.
O Lásce jsem často psal své básně, Lásku jsem častokrát vídával a přesně v onu chvíli, kdy jsem si uvědomil krásu okamžiku, mě Láska oslovila. Přesně si vzpomínám na pocit, jejž jsem ucítil v každém kousku svého já, a který jsem pak zažil ještě mnohokrát. Ale tehdy, tehdy to bylo poprvé a bylo to nádherné.
Vzpomínáš? Uchváceni místem, které se pro nás stalo nejkrásnějším na celém světě, jsme mlčky koukali ke hvězdám. Ti vzdálení cestovatelé obrovským prostorem a nekonečným časem k nám vysílali paprsky blikajícího světla, ve kterém tajně celému vesmíru sdělovali svou minulost, jako ta největší kronika bytí.
A pak, na krátký čas, vzplál cíp oblohy nad obzorem žhavou čárou. To nás Vesmír pozdravil a vyslal nám svého posla – Hvězdu splněných přání. Oba dva jsme ji zahlédli. Oba dva jsme si v tom momentu něco přáli, a oba dva jsme to nikdy nikomu neprozradili.
Dnes už tvé přání znám. Vím také, že mé přání se celé vyplnilo a udělalo mne šťastným po tvém boku. Jsem té hvězdě vděčný a jsem vděčný tobě. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Já si přál štěstí a ty jsi mě šťastným udělala…
Stromy, které za těch mnoho let dospěly ve statné junáky, naklánějí za pomoci svého větrného kamaráda rozložité koruny ke mně a loučí se se mnou. Ví, že se chystám na dalekou cestu a také ví, že mi v jejich přítomnosti bylo dobře. Naposledy očima přejedu celý tento zamilovaný kraj, pohlédnu vzhůru a zvolna opouštím svět živých.
Fyzicky jsem tě zde, lásko, zanechal již před pár dny, ale jako vzpomínka neodejdu nikdy. Vždy, když budeš chtít být zase se mnou, vzpomeň si na mě. Budu u tebe stále.

Je to již spousta let, kdy jsem na těchto místech stanul poprvé. Byl jsem mladý muž plný síly a tváře mi nezdobily ornamenty vrásek. A byl jsem šťastný za zdejší kousek Země od první chvíle, kdy jsem jej spatřil. Stála jsi totiž po mém boku, držela mě za ruku a vychutnávala jsi tu krásu mlčky se mnou.

O Lásce jsem často psal své básně, Lásku jsem častokrát vídával a přesně v onu chvíli, kdy jsem si uvědomil krásu okamžiku, mě Láska oslovila. Přesně si vzpomínám na pocit, jejž jsem ucítil v každém kousku svého já, a který jsem pak zažil ještě mnohokrát. Ale tehdy, tehdy to bylo poprvé a bylo to nádherné.

Vzpomínáš? Uchváceni místem, které se pro nás stalo nejkrásnějším na celém světě, jsme mlčky koukali ke hvězdám. Ti vzdálení cestovatelé obrovským prostorem a nekonečným časem k nám vysílali paprsky blikajícího světla, ve kterém tajně celému vesmíru sdělovali svou minulost, jako ta největší kronika bytí.

A pak, na krátký čas, vzplál cíp oblohy nad obzorem žhavou čárou. To nás Vesmír pozdravil a vyslal nám svého posla – Hvězdu splněných přání. Oba dva jsme ji zahlédli. Oba dva jsme si v tom momentu něco přáli, a oba dva jsme to nikdy nikomu neprozradili.

Dnes už tvé přání znám. Vím také, že mé přání se celé vyplnilo a udělalo mne šťastným po tvém boku. Jsem té hvězdě vděčný a jsem vděčný tobě. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Já si přál štěstí a ty jsi mě šťastným udělala…

Stromy, které za těch mnoho let dospěly ve statné junáky, naklánějí za pomoci svého větrného kamaráda rozložité koruny ke mně a loučí se se mnou. Ví, že se chystám na dalekou cestu a také ví, že mi v jejich přítomnosti bylo dobře. Naposledy očima přejedu celý tento zamilovaný kraj, pohlédnu vzhůru a zvolna opouštím svět živých.

Fyzicky jsem tě zde, lásko, zanechal již před pár dny, ale jako vzpomínka neodejdu nikdy. Vždy, když budeš chtít být zase se mnou, vzpomeň si na mě. Budu u tebe stále.