Platím tě ze svého, takže jsi můj?

Při nepříjemných zkušenostech se státní správou člověka velice často napadne dotyčnému úředníkovi říct, že je placený z našich penez.

A nejen to. Kolikrát už jsem si představoval, co asi je v tomto státě moje. Dokonce jsem si už i říkal, až mne zase nějaký státní úředník na státním úřadě nadzvedne ze židle, na kterou jsem mimochodem také přispěl, že mu přivedu dostatečný počet kamarádů platících daně, aby viděl, kolik asi lidí musí makat, aby on mohl být arogantně namyšlený. To samé bych mohl namítnout u lékařů, policistů atd.

Pomyslel jsem si i, že to není zase tak jednoduché. I tomu státnímu úředníkovi (lékaři, policistovi..) bere stát z výplaty, takže ta úřednická židle je stejně jejich jako moje. Dokonce i poslanec odvádí odvody ze mzdy a tak i on si sám přispívá na svůj plat. Jenže ty jejich platy jsou ze státních peněz, tedy od těch, kteří vytvářejí hodnoty. Stát si strhne z výplaty mé a mnoha dalších, těmito penězi zaplatí svoje úředníky, aby i jim strhnul z výplaty svůj podíl. Docela by mne zajímalo, kolikrát je vlastně jedna koruna zdaněna, než se její hodnota vyrovná nule.

Velice rád budu platit všechno státní pokud mi to stát bude vracet svými službami. Stát přece musí mít zájem na tom, aby lid makal a hlavně vydělával. Jinak nebude mít ani na ty úřednické židle a bude nás všechny muset prodat. Proč vlastně k těm volbám chodím, když první, co mě na úřadě napadne, je myšlenka tomu protivovi říct, že i já mu přispívám na výplatu?

Řadových úředníků mi je líto. Ti dělají jen tak, jak je státní manažeři vedou. Lékaři se také chovají jen podle toho, co jim bylo dovoleno. A tady vidím ten největší problém. Jestliže si v komunálních volbách zvolíme zástupce města a už pomalu pětadvacet let jen sledujeme výsledky jejich práce, která podřízené nevede, ale navádí, tak to je mooc špatné. Jestliže je veřejným tajemstvím, že se na komunální úrovni kupčí s posty, kdy mají ti nejvyšší několik úvazků v několika státních organizacích, tak mi je těch řadových úředníků opravdu líto. Já to znám jen z poslechu, ale oni v tom marastu jsou každý pracovní den. Kdyby tak mohla promluvit každá mzdová účetní, komu všemu vyplací mzdu ze spřátelené státní instituce, tak by tady byly nepokoje hned.

To, co se děje ve vládě, parlamentu, senátu, kdy  se každý myslící člověk pozastaví nad tím, jak může ten, či onen zvládat souběžně několik veledůležitých funkcí najednou, tak úplně to samé se děje v každém městě na komunální urovni. A ti komunální si tento styl práce vezmou s sebou do vyšších pater politiky a tam se přiučí jak to samé dělat ve větším. 

Neříkejme proto řadovému státnímu zaměstnanci, že je náš. Říkejme to ale velice zřetelně těm, kteří opravdu rozhodují, a které si demokraticky volíme. Ona totiž ta demokracie zatím končí převážně sečtením volebních lístků.