Jednoho jarního dne přišel a už se mnou zůstal. Škoda jen, že moc dobře vím, že mě jednoho dne podzimního opustí.
KámošPetr Burian
Od doby, co jsme doma měli exotického opeřence, jsem zřejmě poznamenaný ptačí náklonností. Asi ty mršky nějak vycítí, že jsme byli velkými kamarády, a pochopí, že z mé strany jim nebezpečí nehrozí. Zatímco mi po dva roky dělal na zahradě společnost rehek, který každé ráno čekal na střeše pergoly a netrpělivě mě vyhlížel, tento rok jej vystřídal zástupce drozdovitých. Ale spíše bych řekl, že to bude zástupkyně.
Naše přátelství začalo, když jsem po mírné zimě opět kopl motykou do zahradních ploch, abych tu něco zvelebil, tam něco zasadil. Jakmile jsem odkryl první část ornice, byla u mě. První dny bojácně poskakovala po trávníku a z bezpečné vzdálenosti mlsně pozorovala žížaly, které se mezi brázdami kroutily. Pozorovala však bedlivě i mě a poplašeně reagovala na každý můj rychlejší pohyb. Pro žížaly a červy si troufla dohopsat jen tehdy, když jsem práci přerušil a uklidil se do uctivé vzdálenosti. Ale vždy, když jsem makal na zahradě, makala tam se mnou i ona.
Řekl bych, že změna nastala tehdy, kdy se ji vyklubala malá písklata. Upravoval jsem přerůstající trávu kolem chodníku a ona, nyní ještě posílena o starost nakrmit pár hladových krků, odhodila zábrany, a doslova čekala metr vedle mne, až ji odhalím v trávě červíčka a dám ruku pryč, aby jej mohla nabrat do zobáku. Když jich měla takto posbíraných dost, odletěla nakrmit malé hladovce a vrátila se zpět pokračovat ve spolupráci na bázi dodavatel - odběratel.
Mladé ve hnízdě už nemá, ale stále bydlí na naši zahradě a už dlouho nemá sebemenší problém být v mé společnosti. Sekám zahradu a ona pár kroků za mnou chodí v čerstvě posekané trávě a sezobne vše, co se pohne. Sedím si jen tak v zahradním křesílku, ona najednou přistane proti mě na opěradle křesla druhého a doslova vnímám, jak mi říká, že je potřeba okopat záhonek, protože by nějaká ta žížala bodla.
Naše přátelství definitivně zpečetilo toto úterý. Odpoledne jsem vykopával brambory a myslím, že pro nezaujatého pozorovatele to musel být koncert pro dvě ruce, rycí vidle a jeden zobák. Dokonce bych řekl, že místy jsme museli i vypadat, že se jeden druhému pleteme pod nohy. Vidlemi jsem odkryl čerstvou hlínu, vybral si své brambory, aby ona hned nato vybrala své červíky. Pak čekala, až uložím brambory do bedničky, a ze vzdálenosti jednoho kroku koukala na vidle, co ji zase odhalím za dobroty. Když bylo večer hotovo, tak se zašla vykoupat na plachtu bazénu, kde se v malé kaluži drželo trochu vody a odletěla do svého hnízda, které má hned vedle pergoly na meruňce ve výšce dvou a půl metru od země.
Zvykl jsem si na to, že mi ta moje ptačice dělá na zahradě společnost a řekl bych, že i ona si zvykla na mě.
