Koukej na mě: ty "trumpeto"

Televizi mám rád a ona mě už asi ne. Ale pravděpodobněji nesou na bedrech vinu ti chytráci, kteří do ni ty pořady ládují..

Pustím televizi a tam na mě jukne přitroublý seriál, kde všichni žijí postupně se všemi, kde se co dvacet dílů mění povahové vlastnosti jednotlivých postav a kde děj je tak podřadný, jako je autorovo myšlení. Tyto seriály snad žijí heslem: "Promítni tisíckát člověku škaredé obrázky a on si je zapamatuje a zamiluje."

Přepnu program. "A hele," pomyslím si, "opakování dalšího seriálu." Škoda, že jsem jej prvně viděl před desítkami let. A škoda, že za ty desítky let jsem jej viděl už mnohokráte a mnohokráte jeho reprízu také propásnul. Přepínám, a tam ještě starší film, než, dnes už trapný, seriál.

"No nic, přepnu na zprávy," říkám si a už trochu znechucen střílím ovladačem po televizi. Koukám na ně dvacet minut a jde mi hlava kolem. Dívám se na tiskovou konferenci premiéra. Koukám však také na žlutý titulek pod premiérem s nápisem živé vysílání. Koukám také na bílý titulek pod žlutým titulkem, kde je napsáno, o čem to živé vysílání je. Jenže já koukám i na měnící se červený titulek pod bílým titulkem, kde se ukazují další a další zprávy, které s našim premiérem vůbec nesouvisí. A aby toho nebylo málo, koukám i na druhý bílý titulek pod červeným titulkem, kde chvíli běží informace o počasí, aby je následně vystřídaly informace z domova. Tiskovka je u konce a já zjišťuji, že vím prd o tom, o čem premiér hovořil, a že si nepamatuji ani ostatní zprávy z titulků a počasí už ani nepřipomínám.

Přepínám dál a teď už programy pěkně postupně za sebou. Seriál, repríza seriálu, soutěž, hoooodně starý seriál, zprávy, sport.. "Aa, hokej," zaraduji se a těším se , jak se pokochám pohledem na rychlou kolektivní hru.. Přihrávka, přihrávka, klička, bum, prásk, gól. Vážně moc pěkná akce. Jen škoda, že jsem její závěr neviděl, protože v levém dolním rohu obrazovky se náhle a bez varování objevilo logo sponzora a hokejista, kterému to neřekli, zajel s pukem do onoho místa a zakryt reklamou si dovolil pálit na bránu. Navrhuji, aby sponzoři rozdali předem informace, ve kterých částech sportoviště se mají sportovci v daný čas nacházet. Jakoby nestačilo, že to kluziště je už celé pomalované a pozici puku tak většinou divák odhaduje jen z pohybu hráčů.

Přepínám dál v pořadí. Dokument. To se mi bude líbit. Líbí, ale jen do té doby, než je dokument přerušen reklamou, se kterou se z ničeho nic zvedne hlasitost o deset decibelů a místnost zaplní hlas pána mého věku, který mi s radostí sděluje, že už mu nepadají zuby z huby.

Vypínám to čertovo dílo a jdu se projít ven do smogu.

P.S. A Večerníček už nebude na jedničce, ale na dvojce. To tu dvojku fakt vytrhne.