Zlomil jsem si ruku během bránění otevřeného bankomatu

Klasická situace. Otevřu bankomat a opravuji ho. Najednou se za mnou objeví pobuda a chce ho vykrást. Musel jsem se bránit.

Bankomat je úžasná bedna s monitorem a spoustou hejblátek a děsnou spoustou peněz. Lidé do něho strkají karty a těší se na hotovost, kterou pak rozfofrují tam, kde nemají terminál. Já jsem servisní technik na bankomaty a mám zrovna službu. Zavolali mne na pěší zónu, kde nesmí být bankomat dlouho mimo službu.

Je třeba ho vyčistit, hlásí nějakou specifickou chybu. Otevřu ho a vidím, že je plný neuvěřitelného bordelu. Postupně vytahuji zmuchlané obaly od bonbónů, chumáče prachu a také je tam rozpitá láhev nějakého alkoholu. Ještě, že jsem ve službě.

Najednou cítím, že je někdo za mnou. Průšvih. Tady nikdo nemá být. Přede mnou jsou plechové vaky plné peněz. Cizích peněz. To je o ústa.

Otočím se a tam je nějaký pobuda, ve špinavé košili a vestičce. Natahuje ke mně svojí chlupatou ruku a chce tu láhev. Ne, tu mu nemůžu dát, musím ji odborně odstranit. Pořád se snaží sáhnout do útrob bankomatu a tak ho cvičeným chvatem skolím a odrazím tak jeho postup.

Naštve se a pak mi docela klidně sáhne do bankomatu a začne mi tam úřadovat. Peněz si ani nevšimne, ale bere láhev a také mi tam vyklopí talíř se skořápkami od vajec. Totální hnus. To snad nemyslí vážně. Natáhnu mu pěstí, protože mě naštval. Vážně. Pěkně do obličeje, aby už dal pokoj. Děsná rána, jako bych trefil trezor bankomatu. To je bolest!

Budím se v posteli. Je půl páté ráno. Všude tma, praštil jsem ze spaní do nočního stolku. On to byl jen sen? Ale ruka mě pěkně bolí. Ještě, že jsem ležel zády k manželce, už by byla také vzhůru. Jak tohle vysvětlím na chirurgii?

Šest týdnů budu psát blogy jen jednou rukou. Doufám, že dnes v noci se mi bude zdát něco milého a bezpečného.