Povinná četba pro politiky?

Ač je to dávno, stále si pamatuji na čtenářské deníky a povinnou četbu. Už jsem starší a knížky si vybírám sám nebo dám na doporučení někoho známého. Děda Prokop neustále mluví o jedné knížce a tak jsem si ji pořídil a přečetl.

Je poměrně tenká, má něco přes sto stránek a byla napsána v roce 1945. Autorem je jakýsi Eric Arthur Blair. Možná je známější jako George Orwell. Ta knížka se jmenuje Farma zvířat.

Děda Prokop o ní často básní, tedy, používá věty vytržené z kontextu knihy. A tak jsem si řekl, proč ne a za několik krátkých sezení na toaletě jsem ji přečetl.

Přiznám se, že mi moc nesedí ten bajkovsky dětský způsob vypravování, ale bylo to dostatečně vyváženo hrůzností proměny charakteru jednotlivých zvířat. Zejména, pokud jim dal čtenář prolnout do reálného světa poloviny minulého století a přiřadil jim faktická jména jako Lenin, Stalin a další.

Každá totalita má svoje pravidla a čím tužší ten režim je, jsou pravidla komplikovanější. Pro svobodnou společnost přece stačí jen několik obecně přijatelných tezí. Nemusí se komplikovat dodatky a prováděcími předpisy. Každý, kdo chce žít ve spravedlivé společnosti, si uvědomuje, kam až sahají jeho práva a kde již poškozuje práva někoho jiného. To je utopie, že? Vždyť pak bychom mohli zrušit soudy a mnoho dalších vážených institucí.

Ovšem zpět ke knize. Nekončí optimisticky, jako správná pohádka, a tak jistě není určena dětem. Je však zřejmé, že ve školách, kam chodili mnozí politici, je tato kniha mezi povinnou četbou.