Jinak jsme tu zbytečně

Základní otázka. Proč jsme tady? Zrodili jsme se proto, abychom něco změnili. Nebo někomu škodili? Nebo něco ničili? Nebo něco stvořili? Zrodili jsme se a dostali jsme úžasný dar. Každý z nás.

Co člověk, to jedinečný příběh. To samostatná kniha života. Někdy kovbojka, jindy horor, komedie i hořká. Všechny ty knihy končí stejně. Víme to. Přesto se někteří spisovatelé své knihy života chovají, jako by nikdy zemřít neměli. Jiní zase dělají, že jim na tom životě zase až tolik nezáleží. Riskují a hazardují. Se svým životem, ale i s životy jiných, mnohdy nevinných lidí.

To, jak bude kniha našeho života vypadat, záleží jen na nás samých. A žádná korektorka nám ji nevylepší. I sebelepší historik se může ukrutně snažit, ale výsledek našeho života a to, co jsme si sami napsali, už zůstane nesmazatelně ukryté v jemných záhybech věčnosti.

A ti, co přijdou po nás, možná v těch záhybech budou číst. Možná se nás pokusí napodobit, pokud shledají naše skutky dobrými. Možná je budeme fascinovat šílenými kousky, odpuzovat nechutnostmi, které jednou vyjdou najevo. Někteří upadnou v zapomnění, jen proto, že zhola nic neudělali. Byli tu zbytečně. Narodili se proto, aby jen přežili k smrti. Nepřinesli nic, na co by se dalo vzpomenout, na co by se dalo navázat. Čím by se jiní mohli inspirovat.

Dostali jsme úžasný dar. Můžeme se svobodně rozhodnout. I v té nejtužší totalitě se mnozí rozhodli pro odpor. Nesmířili se s jednodušším životem v autocenzurním vězení. Většina vždycky rezignuje a obává se, že bude hůř. Na tomto vrklavém stolku stojí každá demagogie. Každý, kdo sleduje osobní prospěch před zájmem celku se bude zaklínat demokracií a svobodou, bude vykřikovat něco o populismu a zametat stopy svých pochybení. A mlčící většina přikývne a neformuluje myšlenky, kterým skutečně věří, jen proto, že se bojí. Ovšem koho se bojí. Stejného člověka, jako jsou oni sami. Jen se svými ostrými lokty, případně báječnou shodou okolností dostane na výsluní volené funce.

Pokud budeme mlčet a jen se každodenně bát, jsme tu zbytečně a náš život bude promarněn. Pokud nebudeme tvořit, vyrábět a vylepšovat, jsme tu zbytečně. Pokud nebudeme hledat souvislosti a příčiny, jsme tu zbytečně.