Všude dobře, doma nejlépe? Tak o tomhle přísloví jsem přemýšlel v průběhu letošní dovolené a ještě více po návratu domů.
Po dlouhé době jsem odjel na dovolenou do zahraničí, poprvé s dětma k moři. Většina z nás si představuje Itálii jako zemi nepořádníků a odpadků. Co mne ale skutečně překvapilo, byl pravý opak. Čisto, příjemní lidé, přátelská městečka, ... až se jednou pětiletý syn zeptal.
"Tati? Jsou na světě děti, které mají dědečka a babičku v jiné zemi?"
Co zbývá než vysvětlit, že jsou ... a pak logicky následuje otázka "A jak tě to napadlo, proč se ptáš?" a odpověď je překvapující.
"No víš, tady v Itálii je to všechno hezčí, barevnější, čistější a hlavně jsem si už zvyknul na Italy, jsou veselejší ... tak až trochu povyrostu, tak se sem odstěhujem, jo?"
Taková odpověď přiměje k zamyšlení, vzpomínal jsem, která města jsou v Čechách taky tak pěkná, kolik máme krásných hradů a přírody, ale marně jsem vzpomínal, kdy se na člověka hezky usměje např. obsluha v restauraci, ....
Následovalo několik večerů, kdy místo pohádky před spaním jsme si povídali o tom, jaké hezké výlety budeme v Čechách dělat.
Téměř jsem na to celé zapomněl, nebýt příjezdu do Čech. Po tom, co jsem projel České Budějovice začal do auta pronikat vzduch nevábné vůně, doslova zatuchlý. Asi přeci jen těch rozdílů bude více.
