Tak to vypadá, že se nám nějak poslední dobou pomíchaly barvičky. S úžasem koukám na kotrmelce v politickém barevném spektru, kdy se nám několik jedinců snaží namluvit, že zelená je vlastně oranžová. Při té příležitosti není možné si nevzpomenout na kdysi častý vtip o zelených, že jsou vlastně jako meloun - na povrchu zelený, uvnitř červený. A nebo je to jinak?
Bylo by zajímavé nahlédnout pod pokličku loutkového divadla a vidět, kdo to vlastně za ty šňůrky tahá. Jedna z loutek, charakteristická svým chrupem, se nám v průběhu divadelního představení mění z oranžové loutky na zelenou a zase zpět. Divák se nestačí divit a přemýšlí, zda je to přirozený projev chameleona nebo krycí převleky agenta.
Je zajímavé sledovat, co vše naše loutka dokáže. Na první pohled vypadá nenápadně, nevybočuje moc z davu, ale zato výsledky jejích činů jsou dalekosáhlé. Co víc, zdravý rozum to nějak není schopen pobrat, leda že by?
Že by šlo o předem připravený a do detailů promyšlený scénář loutkového divadla? Původní oranžová byla jen taková drobná předehra pro zvolení principála. Pak nám loutka nádherně zezelená, což je přípravou pro další úkol - rozložit vedení divadla a rozložit nadějnou zelenou část publika. Oba úkoly se daří plnit na výbornou a proto již není důvod setrvávat v zeleném kabátku. Ale on ten kabátek přece jen část publika přitahuje, což naše loutka se snaží využít pro zoranžovění tohoto publika.
Kdo nám ale píše tak výborné a úspěšné scénáře, do jejichž naplnění zapojí tolik potřebných loutech, aby vše vyšlo? Že by to byly oranžové loutky? Viděl ale někdo někdy, aby si loutky psaly pro sebe scénáře? Asi bude nutné hledat někde jinde, přeci každé loutkové divadlo, aby přežilo, musí mít nějakého mecenáše, někoho kdo scénáře píše a někoho kdo loutky řídí a opečovává je. Při pohledu do divadla až zamrazí, když vidíme, že spousta provázků od loutek směřuje k východu divadla - náhoda?
