Zkušenost je nepřenosná a v případě naturismu to platí dvojnásob. Článek o tom, co textiláci nikdy nepochopí, dokud to sami nezkusí.
Inspiroval mě blog Aby si ty zadky nespálili, který se na problematiku naturismu dívá ze strany nechápající většiny. Nabízím pohled z druhé strany nebo spíš z půli cesty, protože se rozhodně nepokládám za typického vyznavače naturismu. Jenom jsem měla možnost nudistické dovolené vyzkoušet na vlastní kůži a vůbec to nebylo špatné.
Předesílám, že nejsem nijak puritánsky vychovaná a nahotu jsem nikdy nepokládala za něco pobuřujícího či odpudivého. S opalováním nahoře bez jsem tedy neměla žádný problém, ale tady moje odvaha odhalit se na veřejnosti dlouho končila. Samozřejmě jsem věděla o existenci míst, kde se dá koupat a slunit úplně na Adama, a párkrát jsem na ně i narazila. Ale vůbec mě nenapadlo se k naháčům připojit a říkala jsem si to, co asi většina lidí: nuda není nic pro mě.
A pak jsme se jedno léto spolu s manželem, dvěma dětmi a malým stanem přesouvali po jadranském pobřeží a hledali místo na přespání. V apartmánech o jednodenní klienty neměli zájem a místní kempy byly beznadějně plné. Zkuste ještě FKK, radili nám, tam bývá volněji. Zkusili jsme a ve srovnání s ostatními kempy tam bylo poloprázdno. K tomu čisto, klid, příjemná atmosféra a – jak jsme zjistili až ráno – zátočina s krásnou nepřeplněnou pláží lemovaná skalisky.
Taky jsme zjistili, že se sociální zařízení nedělí na část pro dámy a pro pány. Když jsem si čistila zuby a u umyvadla po pravé straně stál jeden nahý chlap a zleva druhý, byla to pro mě léčba šokem. Ale zabrala, protože od té chvíle mi nepřišlo divné už vůbec nic.
Stejně rychle se předsudků zbavila i remcající desetiletá dcera, která nejdřív proti FKK vehementně protestovala a potom rozhodně odmítla, že by se i ona svlékla. Nemusíš, řekli jsme jí a poslali ji vykoupat se v plavkách. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dorazili na pláž a dcera vystupovala z vody jako Venuše. „Když jsem se koupala, přišli sem další lidé a všichni byli nazí. Připadala jsem si trapně a radši si plavky ve vodě sundala,“ vysvětlila nám. Ano, tak to tady opravdu funguje. Přestože v nuda kempu můžete chodit oblečení podle libosti, skoro každý nakonec odhodí i poslední zbytek oděvu, aby zapadl. A když si jednou zkusí, jak příjemné je koupat se naostro a poté osychat, aniž by na těle studil kus mokrého hadru, už se mu zpátky do plavek nechce.
O místě dovolené na příští rok – a pak ještě na další dva – bylo rozhodnuto. Stali jsme se naturisty nikoli z přesvědčení nebo z touhy po sblížení s přírodou, ale z lásky k onomu místu, které nám na přeplněném Jadranu připadalo jako oáza klidu a ráj na zemi. Pochopili jsme, že potřeba zahalovat se nám není vrozená, ale společensky vnucená a dá se odnaučit. My se jí po pár dnech zbavili tak dokonale, že jsme nazí vyrazili i do kempového obchůdku, kde nás teprve oblečený prodavač upozornil, že sem se na Adama opravdu nechodí. Jeden rok jsme s sebou vzali tehdy třináctiletou dceřinu kamarádku, která byla z místa pobytu trochu v rozpacích. „Nedělej si s tím starosti, svlékání není povinné a klidně můžeš chodit v plavkách,“ uklidňovali jsme ji před cestou. Když jsme dorazili do kempu, okamžitě jsme ze sebe všechno shodili – jak příjemný pocit v tom vedru! – a dceřina kámoška vydržela v plavkách jen první hodinu. Nuda je prostě nakažlivá.
A taky neskonale příjemná. Chodit celý den jenom tak bez starostí s oblečením dává pocit svobody, který textiláci nikdy nepochopí. Když se nejelo nikam na výlet, užívali jsme si téhle svobody po celý den a teprve večer se osprchovali (ve sprše bez dveří – v nuda kempu se opravdu nic neskrývá), oblékli a vyrazili na večeři do kempové restaurace nebo na procházku do městečka. Vzpomínám na ty tři dovolené moc ráda a určitě se chci jednou vrátit. Protože na nudu jsme rozhodně nezanevřeli, jen máme chuť poznávat i jiná místa a omezovat jejich výběr na FKK se nám nechce. Zase tak zapálení naturisté opravdu nejsme.
A teď něco k předsudkům, které se objevily nejen v blogu, na který reaguji, ale s nimiž se setkávám i jinde.
1/ Budou mě tam očumovat. Ale nebudou. V prostředí, kde se všichni pohybují nazí, si vaší nahoty nikdo ani nevšimne. S nepříjemně vilnými pohledy jsem se setkala na běžných plážích či koupalištích, ale v nuda kempu nikdy.
2/ Sedat si na židli, kde seděl jiný naháč, není hygienické. To určitě není, ale nudisté to dobře vědí a nic takového mezi nimi nehrozí. Nepsané pravidlo, že si každý sedá jen na židli s vlastním ručníkem, se dodržuje i v rodině, natožpak na veřejných místech. Ani na pláži jsem neviděla, že by si někdo sedl jen tak rovnou na šutr. Horší mi připadá posadit se na plastovou židličku, kde přede mnou seděl někdo v plavkách a nechal po sobě vlhký flek.
3/ Nechci trávit dovolenou pohledem na cizí zadky a neestetická stárnoucí těla. Pohled na svoje tělo vám nikdo nevnucuje, takže se mu lze snadno vyhnout. A když je nahota všude kolem, tak ji rychle přestanete vnímat a oči vám k ní nebudou sklouzávat ani samovolně. Autorce blogu, který mě inspiroval, se nelíbí, že děti při pohledu na scvrklého staříka ztratí iluze o lidském těle. Já si naopak myslím, že není na škodu, když děti uvidí lidské tělo ve všech jeho podobách a uvědomí si, že všichni nejsou tak mladí a krásní jako v televizních reklamách.
Rozhodně svým blogem nechci propagovat naturismus a vnucovat ho ostatním. Určitě je spousta lidí, pro které je nemyslitelný třeba jen z toho důvodu, že by obtížně překonávali svůj ostych. Ale když se kritikové dívají přes prsty na něco, co nikdy sami nezkusili, připadá mi to jako ... třeba jako jeptiška horující proti sexu.
Přeji krásné léto plné slunce a pohody, ať už s plavkami nebo bez!
