Nemoc, která neexistuje

K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.

A o jaké nemoci je vlastně řeč? O nenápadné, pro mnoho lékařů i laiků zanedbatelné nepříjemnosti, kterou představuje bolestivá menstruace. Tato "banalita" totiž bohužel může přerůst až do doslova fatálních rozměrů.

Úvodem bych ještě ráda dodala, že jednak nemám lékařské vzdělání a také nechci nikoho předem strašit hrozivými scénáři, pouze se snažím na základě vlastní zkušenosti upozornit na nepříliš známá fakta týkající se bolestivé menstruace.

Prvním problémem je tabuizace menstruace jako takové. Už na základce se my holky omlouváme z tělocviku s výmluvami, že se nám včera udělalo špatně od žaludku, abychom neschytaly od kluků a někdy bohužel i od učitelů nemístné poznámky. Později se pak v pracovním životě v obrovských bolestech svíjíme u počítače, aby nás náhodou někdo nenařkl, že jsme přecitlivělé na bolest, protože menstruace přeci není nemoc. To sice platí - ale pozor - pouze pro zdravou menstruaci.  Často jsou velké menstruační bolesti indikátorem opravdové nemoci, a většina z nás o tom nemá nejmenší tušení. Ostatně tak tomu bylo i u mě.

Okolo dvaceti let se u mě začaly projevovat příšerné menstruační bolesti. Kdybych je měla k něčemu přirovnat, podobaly se několikadenní ledvinové kolice (kterou jsem také zažila, takže vím, o čem mluvím). Nic nezabíralo - ani ty nejsilnější prášky. Jediné, co mi pomáhalo na chvíli bolestem ulevit, byl proud vařící vody ve sprše. Voda mi sice téměř opařila pokožku, ale aspoň na pár minut jsem měla klid. Když se tyto bolesti po několik měsíců opakovaly, rozhodla jsem se svěřit lékařce. Dočkala jsem se informace, že někoho menstruace prostě velmi bolí. Moji sebedůvěru hned nahlodal červíček pochybností: Co když jsem jenom přecitlivělá, protože ostatní holky musí vydržet to samé a nestěžují si?

Moje bolesti se táhly několik dalších měsíců, než jsem si řekla stop, tohle prostě nemůže být normální. V zoufalství jsem se rozhodla pídit po příčině i řešení na vlastní pěst. Nejprve mi nejrůznější "odborníci" doporučovali různé speciální menstruační čaje, byliny (např. kontryhel, který jak jsem později zjistila, nemoc spíše podporoval) a dokonce i speciální pepř. Nic z toho mi sice nepomohlo, ale díky pátrání jsem zjistila, že moje příznaky se až nápadně podobají nemoci zvané endometrióza.

Endometrióza - nemoc, která pro většinu populace ani neexistuje a nějaké povědomí má o ní jen minimum lidí. Přitom zdroje uvádí, že jí trpí 6-10% žen v reproduktivním věku. Projevuje se hlavně velmi bolestivou menstruací a neléčená může vést až k neplodnosti. Často tuto nemoc doprovází i závažné psychické problémy. Proč o této chorobě my ženy tedy nemluvíme? Proč se za ni stydíme?

Ale zpátky ke mně. Při jedné z návštěv jsem lékařce svůj odhad nastínila a kupodivu se mojí domněnky hned chytila a poslala mě na další vyšetření. Nechci zabíhat úplně do podrobností, ale nakonec se z toho všeho vyklubala endometrióza rektovaginálního septa, která skončila několikahodinovou operací a následky, se kterými se potýkám doposud, jako např. komplikace s přirozeným otěhotněním. A protože jsem začala o své nemoci veřejně mluvit, postupně zjišťuji, že v tom zdaleka nejsem sama. Spousta žen v mém okolí endometriózou také trpí, jen se snažila ji co nejvíce tajit. A možná kdyby tyto problémy nezůstávaly tabu, přišla bych na svoji nemoc daleko dříve.

Takže holky, ženy - nestyďte se mluvit se svými lékaři, kamarádkami nebo přítelem o velmi bolestivé menstruaci a třeba i o depresích s ní souvisejících. Můžeme si tím navzájem pomoct.