Kdo by měl rád vedra...

Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...

Nenajdeme nikoho, komu by se líbilo pracovat, nebo jen vůbec existovat v tomto počasí.
Tedy až na plážové týpky, kteří si ještě nevšimli, že na rozdíl od Itálie Česko moře a tím
pádem ani mořský vzduch nemá. A ne, nepočítám, když ze všech leje slaný pot.

V základě se odpůrci vedra dělí na dvě skupiny: skupina haterů a skupina "nic mě nerozhodí". K první skupině se zařadíte velice rychle, stačí když do práce vyrazíte později než na sedmou za použití městské hromadné dopravy. Ti šťastnější a hbitější si zaberou stranu šaliny se stínem a na nás pomalejší či zamyšlenější zbude pojízdný skleník. I v tomto případě však pořád můžeme jásat nad tím, že vůbec sedíme. Existuje totiž ještě varianta č. 2 pro otrlé, zahrnující stání v přeplněném pekle na kolečkách. Tady už to zamává i se zkušenými zástupci "nerozhodičů". Naprosto cizí lidé lepící se na sebe ve snaze udržet rovnováhu, proudy potu mísíce se se zbytky voňavky, kterou se marně pokoušíme obelstít naše čichové buňky, aby se v konečném důsledku staly pomyslnou třešničkou na dortu upoceného rána.

Po příchodu do práce se i přes stoupající venkovní teplotu zcela nečekaně začne skupina haterů opovážlivě ztenčovat. Důvod je více než prozaický: klimatizace. Po zmáčknutí čudlíku se spásnou číslicí 23 °C je vše špatné zapomenuto a nikdo nechápe, proč s tím horkem všichni tak nadělají. Dokonce se tu a tam nějaký otužilec utrhne ze řetězu, sníží teplotu pod 20 °C, a pak je možné spatřit nový přírodní úkaz: zimomřivce hledající svůj vánoční svetr. Suma sumárum, když si odmyslíme ty devěta třicítky horečky, které pak půlka lidí z non-stop zapnuté klimatizace dostane, o vysokých teplotách venku ani nevíme.

Jestliže po návratu z práce nevlastníte doma klimatizaci, obrátíte se na nejbohatší lidi v létě - prodejce větráků. Nikdo nemiluje vedra víc jako oni. Zákazníky totiž mimořádně nezajímají zbytečné parametry, jakými jsou třeba cena nebo kvalita produktu, větráky berou stejným útokem jako nakupující zlevněné máslo v Tescu.

Komu však hluk z těchto výdobytků technologie už leze na nervy, nemusí smutnit: má možnost vyrazit si ve volném čase na koupaliště. Ale pozor - jde tak trochu o malé Pyrrhovo vítězství. Hodinové ochlazení v osvěžující vodě je často vykoupeno útrpnou cestou tam a zpět a pečením se na rožni - osušce. Proto si myslím, že marketingová oddělení cestovních kanceláří by měla využít potenciálu letních dovolených a namísto last minute do Egypta začít propagovat výlety do Skandinávie nebo třeba Grónska. Úplně vidím ty nadpisy: Vyrazte do Grónska užít si pohodové léto s ledním medvědem! Kdo by tomu odolal...

Jakmile přetočíme kalendář na číslo devět, pomalu nastává našemu utrpení konec. A než si stihneme postupné ochlazování pořádně užít, máme tu Vánoce. Zabalení do deseti vrstev oblečení, omotaní šálou a s naraženou beranicí do čela si ve sněhové vánici pomyslíme: Taková kosa, už aby bylo léto...