Podívej se do očí a víš víc, než bys chtěl

Umíte se podívat do očí a poznat, co si druhý myslí, co chce? Poznat nervozitu. Poznat pravdu, lež. Beze slov vyčíst přání a potřeby? 

Tak malý, ale přitom tak velký a zranitelný orgán našeho těla. Jiskřivý, smutný, unavený… orgán, který umí prozradit víc, než bychom mnohdy chtěli. Umí prozradit, co jsme už vytrpěli. Co si přejeme. Jak se cítíme.

Je to dokonalý pohled za oponu člověka.

Pohled, který nám propojuje tělo a duši.

Jiskřivé oči. Smějící se jako slunce. Kolem vrásky radosti. Vidíte v nich světlo. Útěchu. Domov. Hledáte je všude. A když je naleznete, tak jediné, co si přejete, aby i naopak ten pohled do vašich očí byl stejný. A aby vzájemně ta jiskra nikdy nevyhasla.

Ale umí to každý? Dívat se s takovým pohledem, pohledem natolik nepovrchním, aby neskončil jen větou, máš krásné oči. 

Aby byl jiskřivý.

Aby byl za oponu?

Aby uměl číst pocity, přání, potřeby... Aby uměl číst, tiše, beze slov. 

Možná se to dá naučit, přemýšlím, a možná by nám takové učení v běžném životě usnadnilo naše bytí a rozhodování se v mnoha situacích. Zabránilo několika kolizím a smutkům. Oči a pohled do nich totiž opravdu nelze obelstít. Zírání do očí je terapeutická technika běžná např. u budhismu, hinduismu, tantry. Je to meditace. Je používaná v psychoterapii. Zírání je trendem. A není divu. Jistě se vám stalo, že vás pohled do očí někoho doslova léčil a uklidňoval, uhranul a vydrželi byste to třeba hodiny. Že pohled do očí byl pro vás něco jako láska na první pohled. A taky naopak, že jste měli po pár vteřinách střetnutí pohledem s někým touhu odejít. Zmizet.

Nebojte se zírat do očí. Opravdu. Pokud nevíte, udělejte si čas a zírejte. Tohle je totiž čas, který se úročí několikanásobně nazpět. A dozvíte se možná i víc, než by jste chtěli. Tak jako pes, který něco provede a nedokáže se podívat do očí, tak ani člověk toto nedokáže. Pohledem do očí lze poznat pravdu i lež, náklonost i nezájem, dobro i zlo. 

Před pravdou a před světem se neuchráníme a neschováme se za brýle. Vnímaví lidé ji stejně poznají i za brýlemi. Tak se za ně neschovávejme. Není ostuda, že jsme plakali. Že jsme unavení. Že jsme anebo nejsme zamilovaní. Sundejme proto brýle z očí, které plakaly a jsou smutné a nedávejme si je, protože se stydíme. Uleví se nám. Dejme si je na oči jen proto, aby jsme je chránili. A dejme taky na obdiv radost a zářivé štěstí. Jistě jste pochopili, že ty "brýle" myslím obrazně. Nebojte se mluvit očima. A nebojte se v očích číst. 

A pokud máte kam, začněte už dnes. Začněte zírat. Nebo to nechte raději na zítra. Je už dost pozdě a řekla bych, že budete mít o čem přemýšlet.

A nezlobte se na mne, když mě někdy potkáte a budu jen tak zírat. Ale, víte, já nikdy nezírám jen tak... Já čtu. 

Své stíny rozhodím
Tobě po džínách
Pak je posbírám
A s tichým ach...
Zašeptám

Jaké mám oči?