Romové v Anglii (pastorova schovanka)

V tomhle příběhu figuruje mladá romská dívka s duševní poruchou, baptistický pastor z Jamajky, skupina pákistánských vykuků a psycholožka, která pracuje pro sociální služby (Angličanka). Tenhle příběh se nestal – děje se. Já jsem se o něm dozvěděla včera.

Na okraji Londýna, ve čtvrti, která si jako zázrakem zachovala ovzduší venkovského města, našel pastor na ulici dívenku. Byla špinavá, strhaná, v hadrech. Vypadala, jako že strávila delší čas na ulici. Nedovedla mu říct, kde se tu vzala, odkud sem přišla, čím se živí, kde bydlí. Anglicky uměla jen pár slov, vesměs neslušných. Pastor se rozhodl, že ji vezme na pár dní k sobě, a jeho žena s tím souhlasila. Nebyla první, komu pomohli. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby byla poslední.

Viktoria už u pastora bydlí skoro osm měsíců. Je maličká, má trochu dětské pohyby a vystupování malého uličníka. Vypadá na dvanáct. Ve skutečnosti je jí devatenáct, ale když si dobře neprohlédnete drobné vrásky u očí a koutků úst, neuvěříte tomu.

Když jsem ji viděla v čekárně ve společnosti černocha, kterému už jistě bylo přes čtyřicet – a netušila jsem, že právě ona je má klientka --, přiznám se, že mi blesklo hlavou, co asi tihle dva mají společného. V čepici do čela měla bezvěkou tvářičku ženy odněkud z jihovýchodní Asie, pořád cosi drmolila téměř nesrozumitelnou angličtinou, ve které zaměňovala r a l (což jen posílilo mé přesvědčení, že musí být z Asie) – a celkově působila dojmem hloupoučké, rozmazlené ženušky, kterou si chlapík přivezl z nevěstince kdesi v Thajsku nebo v Kambodži, případně objednal z katalogu.

Tak už i černoši? říkala jsem si v duchu. Co všechno chlapi nepodstoupí jen proto, aby měli doma blbou, ale docela hezkou mladici...

Všechno bylo docela jinak.

Co dělala Viktoria v Anglii, to se neví. Pastorovi se podařilo získat papíry ze slovenských nemocnic, kde byla jako dítě hospitalizovaná – měla poruchy chování, depresi, byla lehce retardovaná a neplatila na ni žádná autorita. V papírech stojí, že její matka prosila doktory, ať si ji v nemocnici nechají, že si s ní neví rady, ale oni Viktorii pokaždé vrátili domů.

Před dvěma a půl nebo třemi lety se celá rodina sebrala a odstěhovala se do Anglie. Tohle ovšem vím od pastora, který to všechno vypátral. Viktoria chápe, že je v cizí zemi, ale neumí říct, jak dlouho, plete si roky se dny a s měsíci. Doma se jí prý nelíbilo – nedovede říct proč --, a tak jednou prostě odešla. Během tří měsíců, co byla nezvěstná a pátrala po ní policie, se způsobem, který nedovede popsat, dostala z jednoho konce Londýna na druhý.

Pastor se obává, že ví, co za tím bylo. Dala se dohromady s pár "Asiaty" (což v britském žargonu znamená Pákistánci) a ti si ji mezi sebou předávali, až se dostala sem. Viktoria není prostitutka – na to je, upřímně řečeno, příliš hloupá. Myslí si, že ji všichni její "kamarádi" milují, i když si nepamatuje jejich jména, na to je jich prý trochu moc. Chce si je vzít – ještě neví, kterého. Před pár měsíci pastor a jeho žena prožili období hrůzy, když se domnívali, že je těhotná. Naštěstí nebyla. Umíte si představit baptistického pastora se srdcem ze zlata, jak doprovází dívku jiné rasy – od pohledu dvanáctiletou – na potratovou kliniku? Teď jí pokaždé, když odchází z domu, vnutí balíček kondomů s prosbou, ať je proboha používá... Jeho nadřízeným se to nelíbí, ale on to považuje za jediné řešení. Nemůže jí zakázat vycházet z domu – je jí přes osmnáct a je plnoletá. Pastor tuší, co asi dělá, když jde s "kamarády" ven. Viktorka se tím často chlubí. Pastor si myslí, že hoši – mnohem starší a protřelejší než ona – ji občas pasou, ale ona o tom neví ani nedostane žádné peníze.

Pastor má smůlu – kdyby Viktorii bylo patnáct nebo šestnáct, vrhly by se po ní sociální služby jako slepice po flusu. Bylo by jedno, co se jí líbí a co si přeje. Umístili by ji do pěstounské rodiny (to se stává mnoha dospívajícím, které rodiče nezvládají) anebo, když by moc zlobila, do pasťáku. Pastor by měl do týdne volný byt. Když je jí devatenáct, sociálka jí může pomoct, ale jen v případě, že o to Viktorka projeví zájem. Proti její vůli pro ni nikdo nemůže najít bydlení ani vyřídit podporu, nikdo ji nesmí nutit, aby chodila do práce nebo na kurzy angličtiny.

Aby toho nebylo dost, naučila se Viktorka, jak se volá policie. Je to docela jednoduché: vytočíte 999, a když se ozve operátor, vychrlíte na něj těch pár slov, které znáte. "Pomoc! Nebezpečí! Znásilnění! Chlap!" nebo tak něco. Když jim umíte říct adresu, pomůže to, ale ani to není nezbytné. V případě nutnosti si vás zaměří a přijedou stejně, ač možná se zpožděním.

Pokaždé, když se Viktorce něco nelíbí, zavolá policii na pastora a jeho ženu. Volala ji už čtrnáctkrát – pastor i policajti si to zapisují. Poprvé musel složitě vysvětlovat, že se Viktorii skutečně nepokusil znásilnit, i jeho žena mu to dosvědčila. Podruhé až po čtrnácté už policisté věděli, co a jak, ale přijet museli, takový je zákon. V sousedství je jen jedna policejní stanice – vážně to tu vypadá jako na malém městě – a na pastora teď útrpně pohlíží kdekterý konstábl na ulici.

Dvakrát vzal Viktorku za rodinou – naložil ji do auta a odvezl na vzdálený konec Londýna. Tím si ověřil, že Viktorka nechce bydlet u rodiny – a její rodina si nepřeje, aby bydlela u nich. Pokaždé jim dal nějaké peníze – bydlí jich bůhvíkolik v malinkém bytečku, ve kterém teče jen studená voda – a zas si Viktorku odvezl domů. Myslím, že ani nepovzdechl. Bere svůj osud takový, jaký je.

Jednou vzal Viktorku na slovenskou ambasádu. Tam se s ním ale nikdo nebavil – úředníci prý buď neuměli anglicky, nebo to úspěšně předstírali. A dívali se na něj skrz prsty, jako by byli přesvědčení, že má za lubem něco příšerného.

Včera vzal Viktorku do sídla speciálního týmu, který vyšetřuje lidi s psychickými poruchami a vypracovává na ně posudky. Psycholožka to neměla snadné: Viktorka na všechno odpovídala – nejspíš pravdivě --, že neví, nepamatuje se. Stěžovala si na pastora, pak na otce – zdálo se, že si ty dvě osoby plete. Ví, že není na Slovensku, je v cizí zemi, ale teď zrovna si nevzpomíná, jak se ta země jmenuje.

Pár odpovědí měla nacvičených. Používá kondomy? Ano, samozřejmě. Pořád? Bez výjimky? Ano, ano. Co je to kondom? To už zapomněla...

Dokud Viktoria neotevře pusu, působí jako roztomilá panenka. Nenapadlo by vás, že je s ní něco v nepořádku. Jakmile pronese pár vět, pochopíte, že skutečně není schopná se o sebe postarat. A nejspíš nikdy nebude.

Psycholožka posudek sepsala a zrovna teď, dnes ráno, se v městečku koná velká konference na téma co s Viktorkou. Fakt by mě zajímalo, co doktoři a sociální pracovníci vymyslí. Není vyloučené, že se to dozvím – psycholožka už si mě objednala na příští týden.

Tak mi pomozte držet Viktorii oba palce. A pastorovi všechny čtyři.