Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
tak kolem pětapadesáti, zadíval se na kvítky a zeptal se:
„Pěkný?“
„Jo, nádherný,“ řekla jsem nadšeně. „Není to skvělý, ta jarní příroda? A že se tolik kytek uchytilo zrovna tady, na tomhle ubohým kousíčku země!“ Objela jsem gestem řídký trávníček vyzdobený jarními kytkami. Sněženky už pomalu odkvétaly, ale držely se statečně – vždyť se objevily už dobře před třemi týdny. Narcisy se zrovna odhodlávaly otevřít poupata doširoka a zaplavit okolí jásavou zlatožlutou. Šafrány dnes byly ze všech nejkrásnější. Křehké, plně rozkvetlé a rozzářené ve slunci.
„Ty vysázela moje máma,“ řekl mi chlapík.
„Fakt? Tvoje máma? Vidíš to, kdybys mi to neřekl, myslela bych si, že se zaběhly ze zahrádek. Tak to jí za mě, prosím, poděkuj!“
„To už se asi nepovede,“ řekl a zamžikal. „Loni umřela.“
„To je mi líto,“ řekla jsem. „Ale vidíš – kytky tu po ní zůstaly.“
„Jo,“ řekl chlapík. Představil se mi – jmenuje se Kevin. A vyprávěl mi příběh téhle zahrádky.
Před nějakými pěti lety, když jeho máma ovdověla a přestěhovala se do téhle čtvrti, zatoužila tuhle žížalku prázdné půdy mezi asfaltovým chodníkem a vysokým plechovým plotem, za kterým je násep a železniční trať, trochu vyzdobit. Zašla do zahrádkářství hned přes ulici koupit pár cibulek jarních květin a zároveň jim prozradit svůj plán. „A kdybyste snad měli pár sazeniček, které nepotřebujete, anebo travní semeno,“ řekla, „docela by se mi hodily. Chci své okolí trochu zušlechtit. A – nepřidáte se?“
Zahradnice Kevinově mámě s omluvou vysvětlila, že sazeničky nebo cibulky by jí mohla věnovat, kdyby si je chtěla vysázet na zahrádku. Ale tenhle kus půdy u zastávky bohužel patří městu, a tudíž se na něm bez povolení nic vysazovat nesmí. Porušila by tím hygienická a bezpečnostní nařízení.
Kevinova máma se mile usmála a poděkovala za informaci. Většinu života strávila na venkově, a tak v sobě měla hluboce zakořeněnou staroanglickou zdvořilost. Ale myslela si o těch nařízeních svoje.
Cibulky, sazeničky a semínka si opatřila jinde a pak sedávala po celé hodiny na štokrleti u zastávky busu a hrabala se v hlíně na území nikoho mezi chodníkem a plotem. Říkala, že jí dělá dobře dotýkat se země. Několik let sela trávu, sázela kytky a plela plevel. Taky sbírala odpadky, které lidi bezmyšlenkovitě odhodili na tohle území nikoho. Každé jaro se jí ten kousek země odměnil. Vlastní zahradu neměla – bydlela v domě s pečovatelskou službou, kde trávu sekali a křoví seřezávali najatí zahradníci, a tak si zvykla sedávat u zastávky a dívat se na své kytičky. Těšilo ji, když si je prohlíželi i jiní.
Začala tomu místu říkat Moje Partyzánská Zahrádka. To proto, že díky ní vlastně riskovala malér, kvůli těm nařízením. Někdy, to už jí bylo přes osmdesát, vyrážela odhodlaně s rýčkem a hrstí cibulek ke své Zahrádce a mumlala si pod vousy: „Ale co – starou ženskou přece nezavřou! Co by si ve vězení se mnou počali?“
Jakmile zahrádka začala být hezká, lidi jako zázrakem přestali na ten kus půdy odhazovat odpadky, přestali po něm šlapat. Jedině pracovníci, kteří každých pár měsíců přišli vyměnit plakát na debilboardu visícím na plotě, jí zahrádku pokaždé rozryli a pošlapali. Snažila se to pak napravit.
Teď, když Kevinova máma umřela, zajede Kevin tu a tam do naší čtvrti, podívat se na zahrádku a porýt se v hlíně. Má pocit, že to je nejlepší způsob, jak oslavit její památku.
Iva Pekárková
A pak domorodci nasliněným prstem zkoumali barvu naší kůže…
Když se mi to stalo v Africe, na tržišti v Benin City, byla jsem unesená. Ženské (jen ženské, chlapi by si to nedovolili) se seběhly kolem mě a začaly
Iva Pekárková
Budte, prosím, -----, zdvořilí! Děkuju mockrát, ----!
V časně ranním vlaku seděli dva Poláci „v jistém věku“, oblečení v nepříliš čistých oděvech, které prozrazovaly jejich zaměstnání ve výstavbě, a hlasitě se bavili, zjevně přesvědčeni, že jim nikdo nemůže rozumět. Tématem
Iva Pekárková
Koukněte se -- cizáci! Připravěj nás o práci!
Koukněte se tady ty! Připravěj nás o byty! – V ulicích Londýna zuří boj. Zprvu byl, pravda, zdvořile anglický, provázený samým „podle mého názoru“, „nemýlím-li se“ či „je mi líto, ale musím vám oponovat“.
Iva Pekárková
„Debile, nauč se česky!“ aneb Jazyk, ta mrcha proradná!
„A proč ses nenaučila bulharsky?“ zeptal se mě – bulharsky – řidič náklaďáku, který mě někdy v roce 1982 vezl z Varny do Plovdivu. Tak hluboce mě tím
Iva Pekárková
Vynadejte mi, prosím. Ale květnatě.
Milí i méně milí čtenáři, milé i méně milé čtenářky mých blogů! Prosím, vynadejte mi, jak nejlíp umíte! Udělejte to co nejdřív, tak do čtrnácti dnů.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Červené Pečky - Bohouňovice I, prodej rodinného domu 85 m2, pozemek 763 m2, okr. Kolín
Červené Pečky - Bohouňovice I, okres Kolín
3 390 000 Kč
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x