„Nešlapej mi po víře! Já sem historickej křesťan!“
prostě najednou vyšlo najevo, že byli křesťané od nepaměti, jen o tom jaksi nevěděli. Přišli na to až teď.
Je to jasné: Češi, až do minulého týdne jeden z nejméně věřících národů na světě, se nutně potřebují vymezit proti muslimákům, kteří se sem k nám valí jak hordy tatařínů (to je fuk, že je zatím nikdo neviděl), připraveni převálcovat nás, naši kulturu a naši víru.
K tomu, aby naši víru mohli převálcovat, nutně potřebujeme nějakou víru mít.
Člověku by se zdálo, že nejlepším vymezením se proti muslimským hordám a nejhorší urážkou hluboce věřících muslimů, kteří si prostě neumějí představit, že by Bůh mohl neexistovat, je trvat na tom, že jsme ateisté přesvědčení, že žádný Bůh není. Anebo třeba i agnostikové prohlašující, že prostě nevědí, jestli nějaký Bůh je, anebo není, že se to nikdy nedozvíme – a ne, ani trochu nám nevadí žít celý život v nejistotě.
Jedním nebo druhým pravověrné totálně zmateme a oni nebudou vědět, co si s námi počít. Naši náboženskou víru nepošlapou, i kdyby dupali sebevíc.
Křesťané jsou, málo platné, muslimskému srdci bližší. Na mnoha místech žili až do druhé světové války muslimové, křesťané a leckdy i židé vedle sebe – a kromě drobných osobních třenic z toho žádné problémy nebyly. Křesťané i židé patří podle muslimů k „lidem knihy“ – jsou to, tak jako oni, monoteisté, kteří se ve svém náboženském úsilí (více či méně) řídí pokyny zapsanými v posvátných textech. Mnozí imámové připouštějí sňatek mezi dvěma lidmi, z nichž jeden je muslim a druhý křesťan nebo žid. (Jiní samozřejmě trvají na tom, že každý ne-muslim musí konvertovat.)
Židé si to v poslední době u mnohých muslimů dost rozlili (právě tak jako muslimové u židů), ale vztahy mezi křesťany a muslimy jsou už nějaký čas překvapivě vlídné. Ani útoky proti USA či západní Evropě nelze dost dobře považovat za útoky proti křesťanství – jsou to útoky namířené proti celé západní civilizaci: její svobodě, demokracii, toleranci a náboženské vlažnosti. A ostatně i proti jiným muslimům, méně extrémistickým a v očích extrémistů vlažnějším.
Když se my staří bezvěrci v české kotlince prohlásíme za křesťany, prospějeme tím nám i muslimům. Muslimové budou vědět (nebo si budou myslet, že vědí), co jsme zač. A my budeme mít víru, kterou nám budou moct pošlapat. Z pošlapání naší nevíry je dost dobře obvinit nemůžeme.
A přece, jak to vypadá, už muslimské hordy ateismus pošlapaly, a to tu ještě vůbec nejsou. Ateisté či agnostikové se houfně mění v nepraktikující křesťany.
Rozhodně nepraktikující. Všimli jste si, že by se v Čechách zčistajasna naplnily kostely? Vůbec ne. Ani na Velikonoce.
Na Velký Pátek jsem měla pozoruhodný rozhovor s náhodným kolemjdoucím, podle všeho z řad čerstvých křesťanů. Nevyzvala jsem ho ke konverzaci, začal s tím on, ale mohla jsem si za to, jak mi vysvětlil, já sama.
Procházel se totiž, zjevně podroušený, po chodníku u tramvajové zastávky a já jsem mu nenápadně uhnula z cesty.
Teda: myslela jsem, že nenápadně. Pán byl všímavý – anebo ho zamrzelo, že do mě nevrazil a nemohl mi tudíž vynadat z větší blízkosti.
„No no no, mě se nemusíš bát, sakra,“ pustil se do mě (a prošpikoval řeč výrazy, které bych tu musela pracně vytečkovávat). „Já nejsem žádnej tento – islámista. Nemusíš přede mnou utíkat, jak bych měl u sebe bombu. Já sem poctivej křesťan, žencká, vode mě žádný nebezpečí netáhne.“
Táhla z něj spousta jiných věcí, hlavně pivo (značku jsem nepoznala) a – nejspíš – tuzemák. A nebyla bych si tak jistá, že mi v jeho blízkosti nehrozí nebezpečí. Bombu nejspíš opravdu neměl, ale mohl po mně kdykoli vrhnout poctivou křesťanskou šavli.
Zastavil se uprostřed chodníku, široce se rozkročil a rozvážlivě se kolébal sem a tam. Vypadal mohutný a přitom zranitelný. Jako plachetnice v bouři.
Nejradši bych utekla, ale neutekla jsem. Chvíli jsem poslouchala jeho spletité teorie o migrantech s ranci plnými výbušnin, chmurné budoucnosti naší civilizace a pošlapání naší kultury a víry – a pak jsem se ho zeptala, jestli ví, co je dneska za den.
„Jak – co je za den? Úplně stejnej blbej den jako dycky, né? Stojí to za houno.“
„Ale?“ podivila jsem se. „Vždyť jste mi říkal, že jste křesťan.“
„Sem křesťan! Jo, to sem! Nebo snad vypadám jak slimák?“ A nabídl mi variaci na své oblíbené téma vrhání nebezpečných předmětů.
„Žádnej den není jen obyčejnej blbej den! Každej den je Boží den – pro křesťana jako vy. A navíc je dnes Velký Pátek! Byl jste v kostele? Předpokládám, že jste se picnul mešním vínem…?“
Můj společník zjevně netušil, o čem to mluvím. Zkusila jsem to jinak.
„Vy křesťan,“ řekla jsem. „Dnes Velký Pátek. Velký Pátek křesťan v kostele. Vy křesťan dnes v kostele?“
(Praktikovala jsem to vesměs na cizích jazycích, ale zdá se, že i lámaná čeština má svoje výhody. Pochopil mě okamžitě.)
„Co? Kostel? Jakej do ------ kostel, -----? S kostelem mi můžou políbit -----!“ informoval mě.
V tomto duchu rozhovor pokračoval dobrých dvacet minut, dokud nepřijela tramvaj. (Pražská integrovaná doprava měla v rámci náboženských oslav dost nekřesťanské intervaly.)
Můj společník se bůhvíproč rozhodl nenastoupit. (Ne že bych mu to neschvalovala.)
Zřejmě nebyl spokojen s průběhem našeho dialogu. Konečně, když už jsem lezla do dvířek, za mnou vítězně zavolal: „Hergot, žencká! Já sem křesťan a hotovo. Svátky mi můžou bejt ukradený. Všechno mi může bejt ukradený. Já nejsem terorista, tak sem křesťan! Mám to v krvi. Sem historickej křesťan, aby si věděla! Na to nemůžeš nic říct, do ------!“
Svatá pravda, nemohla jsem nic říct. Dvířka se zavřela. Ale v duchu jsem mu děkovala, neboť mi pomohl pochopit, jak je to v Čechách s náhlým vzestupem křesťanské víry. Nemusíme se držet žádných tradic, abychom byli křesťané. Ani o křesťanské morálce nebo křesťanské lásce nemusíme nic vědět. Vůbec nevadí, že jsme nejméně po dvě generace byli bezvěrci a už pár set let pochybovači. My jsme historičtí křesťané. Jak logické!
Nezbývá než doufat, že se nestaneme prehistorickými křesťany.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Českomoravské pomezí svírá pás silných bouřek. Průtrže trápí i řidiče
Od Náchodska po Svitavsko se odpoledne vytvořil a téměř bez pohybu udržuje pás velmi silných...
Zranění vojáci, poškození a rabování pomoci. USA mají potíže s molem u Gazy
Z provizorního mola, které slouží pro námořní přepravu humanitární pomoci do palestinského Pásma...
Menstruační chudobu v Česku řeší až 38 tisíc dívek. Klíčová je i pomoc škol
Menstruace není tabu. To dokazuje i mezinárodní den periody datovaný na 28. května. Ten mimo jiné...
Nizozemsko našlo cestu z krize. Premiérem bude bývalý šéf zpravodajců Schoof
Novým nizozemským premiérem bude exšéf zpravodajské a bezpečnostní služby, nestraník Dick Schoof....
Prodej stavebního pozemku 1.479m2, Kosoř, okr. Praha-západ
Kosoř, okres Praha-západ
4 500 000 Kč
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7510x