Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Angličtí zdravotníci pronásledují bezdomovce z Česka

„To jsem blázen," řekla první sestra. „Před chviličkou tady ještě byl." -- „Třeba si šel ven zakouřit," napadlo druhou.

Doktor nahlédl do záznamů a řekl: „Tohle je potřetí, co se neukázal. Příště už ho neobjednáme."

„Ukázal," řekla sestra. „Přišel o dvě hodiny dřív a celou dobu tu seděl. Nejspíš si šel jen zakouřit."

Doktor se podíval na hodinky. Vyšetření pacienta Mirdy, pro kterého jsem přijela tlumočit, mělo začít už před čtvrt hodinou.

„Je bez domova," řekla druhá sestra. „Čas pro něj plyne jinak než pro nás ostatní..."

Všichni tři vzhlédli ke mně, jako by se ptali, jestli s tím, coby expert přes kulturu, z které pan Mirda pochází, souhlasím.

„Třeba tam ještě je - před nemocnicí," řekla první sestra. „Třeba ho ještě najdeme."

My čtyři - dvě sestry, lékař a já jsme nastoupili do výtahu, sjeli o šest pater níž a proběhli chodbami k východu. Po Mirdovi ani stopy. První sestra se vrhla k recepčnímu pultu, za kterým seděl chlapík z Bangladéše, a vysvětlila, koho hledáme. „Jó, takovýho sem tu viděl," řekl chlapík. „Pajdal o berli a strašně smrděl. A flusal. Je to von?"

První sestra se plaše rozhlédla, asi se bála, aby se nedostala do maléru svým tichým souhlasem s takovým popisem pacienta. Pak beze slova kývla. „Všiml jste si, kterým směrem šel?"

Chlapík pokynul pravicí a naše výprava vyběhla ven. Za bezdomovcem Mirdou.

Dohnali jsme ho po pár stech metrech. Pohyboval se pomalu - při chůzi mu překážela berle. Nesl si ji v podpaží, aby už nemusel pajdat. Volnou pravici natahoval ke kolemjdoucím a cosi jim vykládal.

„Mr. Mirda," zavolala první sestra, „come with us, please."

„Pane Mirdo," tlumočila jsem snaživě, „pojďte s námi, prosím."

Mirda se zastavil a přejel nás pohledem zezhora dolů a zase zpátky. „Spečen?" zeptal se nevrle.

„Co říká?" chtěl vědět doktor.

„Spečen?" opakoval Mirda naléhavěji.

„Říká spare change," dešifrovala jsem to po dvou vteřinách. „Prosí nás o drobné."

Odvedli jsme Mirdu do nemocnice. Byl tak překvapený, že zapomněl pajdat. Berli si pořád nesl v podpaží a šel rychle, jen na okamžik se zastavil, aby si zapálil cigaretu a zastrčil ji do vousů. Zatímco jsem mu tlumočila, že tohle je jeho poslední šance na cétéčko hlavy a neměl by ji promeškat, lačně z ní potahoval, občas si uplivl a neříkal nic. Vypadal... vypadal jako úplně normální český bezďák, možná o něco špinavější. Nebyl tak docela mimo, ale taky nebyl tak docela tu. Vypadal, jako že má docela jiné věci na starosti než nějaké blbé cétéčko, ale když to po něm chceme, tak s námi půjde. Je mu to fuk.

Když sestra Mirdu požádala, ať se převlékne do přichystané noční košile, rozhořčil se. „Chtěj mi rentgenovat hlavu, ne? Tak nač se mám svlíkat?" Pak se přece nechal přesvědčit a za plentou se svlékal. Na podlahu dopadaly vrstvy oděvu, prosáklé letitým potem, špínou, močí a roztálým velkoměstským sněhem. Buch buch buch.

Dvě sestry, doktor a já jsme stáli v malé místnůstce a cudně odvráceni vyčkávali. Dělali jsme, že se místností line vůně fialek a nám se nedělá špatně od žaludku. Konečně vyšel pacient zpoza plenty v šarmantní noční košilce. Z bosých nohou mu opadávalo černé bláto nebo co, doplněné šedozelenými šlemy. Jako na povel jsme zadrželi dech. První sestra zamířila rozprašovač a odhodlaně po Mirdovi vystříkla obláček čehosi. Pálilo to v nose, ale to byla příjemná změna.

„Dezinfekce," zamumlala na vysvětlenou. „Aby tu něco nechytil..."

Protáhli Mirdu tunelem, řekli mu, že je nejspíš všechno v pořádku, ale ať si za týden dojde pro výsledky. Poděkovali mu za návštěvu a řekli, že už může odejít.

Mirda ze mě ještě vydyndal dvě libry na pivo, vyzvedl si berli z čekárny a vydal se ven do zasněžených ulic. Bydlí prý v jakémsi výklenku na náplavce Temže, nechtěl mi říct, kde přesně, snad abych se mu tam nenastěhovala. Není to žádný Hilton, kór teď v zimě ne, ale nestěžuje si - je to lepší než útulek, tam nesmí pít, kouřit ani fetovat. Dělají se mu omrzliny, má žaludeční vředy a vůbec mu zdraví dost hapruje. Ale to není takový problém: v tomhle špitále se o něj postarají a ze všech chorob ho vyléčí.

 

Autor: Iva Pekárková | pátek 15.1.2010 8:36 | karma článku: 33,66 | přečteno: 5322x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6083x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5161x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4741x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2017x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2845x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Firmy už nechtějí brát brigádníky. Kvůli změnám v zákonech se to nevyplácí

3. června 2024

Premium Počet firem, které hledají brigádníky na sezonní práce nebo na záskok za zaměstnance na dovolené,...

V debatách se mi daří, říká Nerudová a hájí migrační pakt: Solidarita je základ

3. června 2024

Za minimum považujeme čtyři mandáty. Takové ambice představila ekonomka a neúspěšná kandidátka na...

ANALÝZA: Prokličkuje se Izrael k mírové dohodě? Ukáže se, kdo to myslí vážně

3. června 2024

Premium (Od spolupracovnice MF ­DNES v Izraeli) Válka trvající osm měsíců vyvolává napětí jak uvnitř izraelské společnosti, tak na mezinárodní...

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.
Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.

Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7510x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com