Šéf sporťáků Ota Černý? Nevalný profesionál, zato hulvát

Pro diváka, který se okolo sportu motá už nějaký ten rok, je v českém televizním světě k vidění řada nepochopitelností. Na stanici Sport 1 socialistický pohrobek Jan Slepička drmolící nicneříkající fráze, na Eurosportu naopak někdy až komicky bujarý Robert Bakalář, který se místo cyklistů na Tour de France neváhá pár minut věnovat nádhernému exempláři orla skalního. Všechno ale přebíjí šéf sporťáků v té televizi, kterou si jako jedinou povinně platíme my všichni: Ota Černý.

V éře, kdy uváděl se Zuzanou Bubílkovou politické debaty, se říkávalo tak nějak s úsměvem: je tam za nás, za obyčejné lidi, tak se prostě ptá, jako by se ptal obyčejný ňouma odněkud ze čtvrté cenové. Budiž.

Jakmile se ale Ota Černý ujal vlády nad sportovní redakcí ČT, mnohým zaskočilo. On a sport? Jistě, málokdo si tehdy pamatoval, že Černý sporťáka dělal, málokdo tušil, že má vazby třeba na kladenský hokej a dokonce snad kdysi trénoval i maličkého Jaromíra Jágra. Já to už tehdy věděl, přesto mi bylo divné, že se nenašel lepší kandidát, vždyť bytostných sportovních profíků měla a má ČT dost. Tak jim prostě bude Ota dělat takového tátu, říkal jsem si, v televizi koneckonců pracuje leta a řídit mančaft sporťáků mu třeba půjde líp, než duchaplné reakce na politické tlachy.

Když před rokem a půl začaly podivné dohady o přenosech ze zápasů fotbalové Slavie, říkal jsem si, že asi bude vina na každé straně trochu. Když se tu a tam hrál více či méně důležitý reprezentační fotbal a na sportovním kanále vysílali záznam golfu nebo opakování volejbalového magazínu, ťukali jsme si už s kamarády na čelo a Černého jméno skloňovali v nepěkných souvislostech.

Když jsem si ale zhruba před čtrnácti dny náhodou naladil debatu s nebývale pitomým názvem Na slovíčko (pamatujete se na dívčí rubriku Děvčata, na slovíčko?), poprvé jsem dospěl k závěru, že Ota Černý nemá ve svém křesle dávno co dělat. Tématem byl český ženský tenis a Černý kladl šéfovi tenisového svazu otázky hodné trosečníka, který se právě vrátil z půlročního pobytu na pustém ostrově. Proč kupříkladu nehraje za náš tým Fed Cup Nicole Vaidišová? Ivo Kaderka mu trpělivě vysvětlil, že za a) Vaidišová reprezentovat nechce, o čemž se psalo v uplynulém týdnu snad i v týdeníku Ekonom, a za b) její výkonnost a žebříčkové postavení už stejně neodpovídá tomu, aby se do nominace vešla. Černý vypadal překvapeně.

Střih, stejná debata o pár měsíců dřív a šéf sporťáků klade otázky šéfům českého fotbalu, tuším že mu odpovídal Ivo Lubas. Neměly by české kluby zavést nějaká opatření, která by zabránila tomu, aby jejich nejlepší hráčí odcházeli za lepšími platy do ciziny? I fotbaloví činovníci, zvyklí ze schůzí nejspíš na lecjaká jelita, museli nad takovým nápadem chvilku naprázdno polykat, než jeden z nich opatrně vysvětlil vysokému manažerovi veřejnoprávní televizní stanice, že něco takového by jaksi bylo proti všem pravidlům volného obchodu a trhu Evropské unie.

Střih, dnešek. ČTK vydává zprávu, že Černý na hodinu ukončil spolupráci se spolukomentátorkou lyžařského MS v Liberci, bývalou závodnicí Zuzanou Kocumovou. Důvod? Nepřechylovala ženská příjmení zahraničních závodnic, takže místo Justina Kowalczyková říkala třeba Justina Kowalczyk.

Černému zřejmě nestačí, že Kocumová spolukomentovala přenosy skvěle, dokázala najít přesnou hranici mezi fanděním a profesionálním přístupem. Prý už jí to přechylování vytýkal několikrát. Možné to je, oznámit jí konec spolupráce ale museli jeho podřízení, sám vrchní sporťák si prý na to čas nenašel.

Ota Černý sám přitom podle mě, přinejmenším co se moderování debat týče, žádným valným profesionálem není. Totéž platí o vyjednávání o televizních právech: vždyť za časů jeho předchůdců jsme jen málokdy museli řešit, proč to či ono v televizi neuvidíme. Dnes jsou hádky bezmála na denním pořádku a Černý v nich místo klidu a nadhledu vyniká spíš arogancí. A do třetice, způsob, jakým se vypořádal s úspěšnou spolupracovnicí jeho redakce, vypovídá o tom, že je ke všemu také navýsost nejapný hulvát.