Véčkař Bárta privatizuje vnitro i politiku. Proč?

Je spousta věcí, které jsou po podivném výsledku voleb v české kotlině jinak, jako vykřičník ale nade vším trčí nový ministr dopravy Vít Bárta. Oficiálně místopředseda strany Věci veřejné je totiž u nás prozatímním unikátem: ještě nikdy se žádnému českému podnikateli nepodařilo vstoupit do vrcholné politiky s takovou lehkostí a za pomoci jedné populární tváře a pár pohledných blondýnek (včetně své vlastní přítelkyně) de facto zprivatizovat dvě z klíčových ministerstev, vnitro a dopravu. Zprivatizovat?

idnes.cz

Ano, zprivatizovat. Chápeme-li totiž toto sloveso jako přesun čehokoli ze státních do soukromých rukou, pak v tomto případě vlastně není proč s ním váhat. Vít Bárta podnikal až do samotných voleb v oboru bezpečnostních agentur, právem proto (některá) média a konkurenční politici varovali před tím, svěřit jeho politickému projektu resort vnitra, s Bártovým oborem bytostně propojený.

Co se však stalo po volbách? Věci veřejné vnitro naopak opravdu získaly, navíc po dlouhých vyjednáváních, při nichž do předpokojů nezřídka přímo prýštil nepřehlédnutelný zájem Véčkařů PRÁVĚ o toto ministerstvo. Samotný Bárta sice dostal na starost dopravu a vnitro ovládl předseda Radek John, nevidět ovšem za tímto tahem předem připravený plán, který má - pomocí mediálně známé tváře domnělého novinářského bojovníka za spravedlnost všehomíra - překrýt bezostyšnost téhle akce, to už chce pořádný kus optimismu.

Dnes už však ani sebevětší optimista nemůže věřit, že nemá Vít Bárta na chod vnitra sebemenší vliv, stejně jako se lze důvodně jen pousmát nad převody klíčových podílů jeho společností do rukou jeho bratra či manželky. Copak tenhle fígl už dávno nepoužívají i ti méně vypečení podvodníčci a grázlíci, kteří potřebují tvrdit, že to či ono vůbec nevlastní? A koneckonců, o tom, že podle všech dostupných neoficiálních informací řídí vnitro místo jeho formálního šéfa sám Bárta, psal před několika dny jeden z našich nejčtenějších deníků na titulní straně - pravda, v textu pojatém trochu jako kuriozita pro zasmání, zaobírajícím se spíš tím, jak legračně John vypadá na schůzích, kde za něho bez vyzvání mluví jeho místopředseda.

Ale což, Bártův poslušný spolek celebrit, sexbomb a dopravních expertů vynesli do vlády svými hlasy lidé, kteří nejspíš nikdy nebudou číst tento text, stejně jako si nepřečtou nic, co zavání politikou. Mnohem zajímavější, než lamentovat nad mentální úrovní deseti procent účastníků parlamentních voleb, je tak položit si jednoduchou otázku: Proč vlastně Vít Bárta vstoupil do politiky?

Bez zdlouhavého pátrání v předvolebních rozhovorech budu se svolením laskavého čtenáře předpokládat, že byla tahle otázka panu místopředsedovi nejméně jednou, spíše pak častokrát položena. Stejně tak úspěšně si lze zrekonstruovat i Bártovu odpověď: jde mu o stav věcí veřejných (odtud název jeho soukromé partaje), není mu lhostejné, v jakém šlendriánu to žijeme a nejspíš taky přihodil i něco o řecké hrozbě (jak víme, Řecko je země, kde už touhle dobou měli být všichni mrtví hlady). Věřte nebo nevěřte, rozhodně však touto odpovědí nemůžete být překvapeni.

Pravou Bártovu motivaci (existuje-li taková) se samozřejmě média pokoušejí najít dodnes. Většinou ale bohužel oscilují mezi naivitou pitomou a naivitou paranoidní. Naivita pitomá (nedávno třeba šéfka reportérů MF Dnes) například zcela vážně naznačuje, že Bárta privatizuje vnitro proto, aby ochromující smrští legislativních změn a úspor oslabil českou policii natolik, že nebude schopna chytat zhýralé boháče jezdící luxusními auty po českých dálnicích dvoustovkou. Nevím jak vy, ale já bych byl jako úspěšný podnikatel s prosperující firmou na tohle asi líný.

Naivita druhá, ta paranoidní, se shodne se svou kolegyní na tom, že Bárta hodlá pozici státu a vnitra oslabit, a v tomto předpokladu mohu konečně souhlasit i já. Jenže teorie o tom, že tam, kde policie nestíhá vyřizovat záplavu legislativních změn, zabavovat a zase vracet řidičáky, tam že se bude báječně dařit bezpečnostním agenturám, tahle teorie se mi tedy zdá dost divoká. Je snad Vít Bárta sdruženým agentem všech bezpečnostních agentur v zemi? Stojí mu za to kvůli takhle komplikovanému ekonomickému teroru vystrkovat na veřejnost svůj obličej, o jiných a pohlednějších tělesných částech jeho dnes už manželky ani nemluvě? A koneckonců, svou bezpečnostní firmu si do hrobu nevezme: obětoval by kvůli její domnělé veleprosperitě čtyři roky života na oltář nekonečných vládních grémií se sucharem Nečasem a flamendrem Kalouskem?

Ne, nevěřím ani jedné z těch naivit. Jenže proč se tedy Vít Bárta ve skutečnosti do politiky nacpal? Proč si usmyslel přes Johna řídit právě vnitro, které je v jeho rukou do očí bijícím střetem zájmů? Jaký skutečný smysl mají úsporná opatření a komu pomohou navrhované zákony? Opravdu jednoduše prospějí lidem v této zemi? Je Bárta takový altruista, aby místo řízení své dobře prosperující firmy šel do státního "konat dobro" za pár desítek tisíc měsíčně? Touží snad spíš po moci a po příslovečném světle ramp? Nebo věří, že pár let v politice z něj udělá v českém byznyse definitivně Kostěje Nesmrtelného? 

Všechny tyto otázky zůstávají a měly by být kladeny mnohem častěji a hlasitěji, než jsou kladeny teď - a to i bez ohledu na to, že 80 procent českých médií současné vládě nepokrytě fandí a nemalá část z nich to nejspíš ani nedělá nezištně. Sám se těším, až se dočkáme odpovědí, obávám se ovšem toho, že nám je nabídne spíš až s odstupem času vývoj událostí, než kdy samotný Vít Bárta. A to už by pro nás všechny mohlo být dost pozdě.

(Update 15.9.2010 23:00)

Dovolím si s denním odstupem ještě připojit dva další odkazy: text na jednom z nich pochází už z června letošního roku a dobře ilustruje, že nejsem první, kdo ve spojení s Vítem Bártou použil výraz "privatizace" politiky či státní správy - nejde tedy snad o jakési mé individuální hanobení pana ministra, jak mi v komentářích několik čtenářů vyčetlo :) Povšimnout si lze také toho, kolik z těch véčkařských "podivností", které autor ve svém textu považuje za krátkodechou záležitost, je dnes zpátky na scéně, ať už se jedná o sedmimilionový úpis poslanecké poslušnosti, nebo třeba Johnem "sympaticky odvolané" plány na korupční testování úředníků, téma právě tento týden velmi aktuální. 

Odkaz druhý pak směřuje na poměrně obsáhlý rozhovor s Vítem Bártou starý naopak jen pár dní, a vedený šéfredaktorem MF DNES Martinem Moravcem. Na něm se dá dle mého soudu zase dobře ilustrovat to, jak nekonkrétně se média zajímají o Bártovu motivaci ke vstupu do politiky (přímá otázka tímto směrem nezazní, zato se dozvíme, jaké nosí ministr kapesníčky). Neskromně si navíc myslím, že toto interview úspěšně reprezentuje i to, jak snadno mohou být lidem nesympatičtí i mnozí úspěšní podnikatelé... ale to už je ovšem samozřejmě čistě věc osobního názoru a vkusu.

Konečně zcela formální a drobná úprava textu se pak týká nefungující větné stavby ve druhém odstavci, kde mi omylem zůstalo nepotřebné slovíčko "čeho" - za upozornění děkuji jednomu ze čtenářů, byť jeho reakce nebyla právě z nejnoblesnějších.