Překvapení s kolem

Dovolím si dnes pokračovat z trochu jiného soudku ze svého cestování s kolem kolem Brna. A jak jsem slíbila minule, na závěr bude i trochu netradiční překvapení.

Brno a okolí není jen voda, ale i množství pamětihodností více či méně významných. Ale takové či onaké, jsou pohlazením pro oko i duši.

Na úvod bych uvedla kostel Sv. Jiljí v Líšni. Proč tento? Jednak kolem vede cyklostezka do Mariánského údolí a jela jsem kolem 2x a má i význam jiný. Ale to na závěr.

Nebylo v mých silách v pěti dnech stihnout mnoho, ale aspoň ochutnávka z cest rovných i klikatých, po rovině i do kopce. Kostelíky malebné, opravené, větší i menší.

Veverská Bitýška. Snad jsem k němu vyslala i děkovnou modlitbu po osvobození mého kola u místní restaurace.

Rosice

Šaratice

Některé byly zvláštní, moderní.

Hrušky

A někde jen malebné kapličky.

Ale bez dominanty se to neobejde. Nestihla jsem, tak aspoň z dálky.

Špilberk

Ale hrady, kláštery a zámky jsou po cestě též.

Hrad Veveří za brněnskou přehradou.

Rosice

Zámek Belcredi v Líšni funguje jako hotel.

Nemohu samozřejmě vynechat Slavkov.

A když už jsem jela ke Slavkovu, zastavila jsem se u pomníku bitvy tří císařů.

Nenápadný bez výraznějšího značení v kukuřičném poli. Byl vybudován v roce 2005. Leží na hlavní trase aerolinek.

Tři mi přeletěly nad hlavou, a to jsem se tam zdržela sotva čtvrt hodiny.

Ale neopomenu ani klášter Rajhrad, památník písemnictví na Moravě.

Jdou přesně, slunce neošálíš, člověče. Já mám letní čas.

A jak se tak člověk dívá kolem, je tu plno krásy a  panoramata jsou taková jiná, než u nás na drsném severu.

A občas vás něco překvapí. První čtyři dny jsem snad nevyfotila, kromě rozmazaných prdelek, jediného psa. A poslední den …

… nádherně zapózoval.

S majitelem tohoto vzorně vychovaného pejska jsem šla kousek cesty a povídali jsme si hlavně o psech. Prosím, já kočkař !

A někdy vás překvapí vlastní výbava.

Konečně jsem pochopila, k čemu je díra v sedle. Luxusní zmrzlina ve Slavkově.

A to překvapení?

Vrátíme se ke kostelu Sv. Jiljí v Líšni. Poslední den pobytu se zde ženil můj synovec.

Nachystala jsem jemu i svatebčanům trochu něco na pobavení.

Přijela jsem na svatbu na kole. Nemám ráda předvádění se s fotkami a selfíčky, ale pro dokreslení situace jsem se obětovala. To není ženich. Ale nakonec, kdo v normálních rodinách může říci: „Moje jediná obstarožní teta přijela na bráchovu svatbu na kole“.

Nebojte, měla jsem něco na převlečení.

A holub čekal nad vstupem možná s dalším překvapením.

Naštěstí se neotočil.

Atmosféra i mše se mi velmi líbila, skvělý sbor. Prostá výzdoba, nic honosného.

Profesionální fotograf mi zacláněl.

Ale našla jsem po obřadu ten pravý okamžik na vystihnutí místa a atmosféry.

Trochu mi to všechno vehnalo slzy do očí. Probírala jsem se myšlenkami a uvědomila jsem si, že je vlastně malý zázrak, že jsem na tomto místě, taková jaká jsem, s tímto dopravním prostředkem. Když si uvědomím co a kdo jsem byla před nějakými pěti lety, nezbylo mi, právě na tomto místě, než přiznat, že zázraky se dějí. Jen mít pevnou vůli a jít štěstí trpělivě vstříc.

A to je vlastně i námět na životní cestu pro novomanžele. Kráčejte za štěstím cestou lemovanou zázraky!