Čtyřnozí závodníci

Ano i chlupatí čtyřnožci závodí. A ačkoliv je zima a logický by byl report ze závodů psích spřežení, pojďme se trochu letně ohřát. A připlést se chlupáčům do cesty.

Měl to být pohodový červencový výlet přes jeden beskydský kopec. Z Veřovic přes Velký Javorník do Frenštátu pod Radhoštěm.

Cestou od nádraží do hory vás tradičně bedlivě pozorují starousedlíci.

Ve vyšších partiích lesa bylo vidět, že sluníčko se prodere přes mraky a bude letně.

Aktuální indispozice spolu pochodujícího nás přiměla změnit plány.  Na kopec nevyleze, ale já si nenechám zajít chuť na zrzavý mok na kopci. Vezme to tedy pomaleji zkratkou po úbočí a sejdeme se z druhé strany kopce. Pelášila jsem tedy do kopce, chuť piva na jazyku mi dávala křídla.

A cestou jsem potkávala turisty se psy, šli dolů. Ne, že by je člověk jinak v lese nepotkával, ale bylo jich nějak moc na to, že byl horký červenec. A pohybovali se dost svižně.

Ale do kopce jsem se nechtěla zdržovat. Můj úkol byl jasný. Občerstvit se, prohodit i pár slov s výčepním. A panoramata nejsou vidět.

Tak aspoň nějaký detail.

Pravé je moje, už jsem upila po výstupu. Levé je životabudič pro postiženého. Musím ho snést z celkem prudkého kopce něco přes kilometr, nevyžbrndat a nenechat moc spadnout pěnu. A dopít svoje cestou, ať se nezdržuju.

A to už jsem začala potkávat další pesáky. Jejich dvounohý doprovod většinou jásal, že vidí pivo, že už je tedy vrchol na dohled. Nabízela jsem občerstvení, odmítli všichni, ale někteří se aspoň chvíli zastavili a nechali se zvěčnit.

Opravdu, připletla jsem se do psího závodu v dogtrekkingu. Stínem beskydského rysa se závod jmenoval. Trasy byly 3 – krátká asi 19 km, taková prý zkušební pohodová pro pány i psy, zkusit, co vydrží. Střední 48 km s limitem 24 hodin a dlouhá 87 km s limitem 50 hodin. To bych asi umřela. Po dolinách i kopcích Beskyd i kousek po Hostýnsko-vsetínských vrších.

Pesáci byli různí, ale nadšeně se snažili všichni.

Ale abychom nezamluvili to občerstvení. Na to, že jsem stihla konverzovat a fotit, ještě nezteplalo. Postižený byl mile překvapen servisem a zachráněn.

Po chvíli vydechnutí jsme opustili psí trasu a vydali se do Frenštátu.

Putování po horách a lesích přestává být malebné, v místě, kde býval chladivý les, jsou pařezy a vysušené lesní cesty. Ale kůrovci je asi jedno, jestli řádí v Beskydech nebo na Šumavě.

Ale i tak se dá najít něco, čím se oko pokochá.

A závěr? Lehký letní oběd.

Já vím – zase ta kombinace pivo a zmrzlina! A co si chcete v létě dát jiného? Tak si taky něco dejte. Dobrou chuť!