Jdeme na guláš

O Cyrilometodějském svátečním dnu jsem nasedla do autobusu směr Ráztoka, za účelem příjemného výletu na Radhošť. Přisedla si příjemná dáma v letech a v družném hovoru se zmínila, že je tam dnes pouť. Oblilo mě horko.

Vůbec mi to při plánování výletu neseplo, viděla jsem jen volno, na které už jsem se velmi těšila. Přece 5.7. začíná vždy poutní sezona na Radhošti, kdy se pak konají každou  sobotu až do 28.září, pravidelné bohoslužby. A při zahajovacím dni a hlavním svátku jsou mše dokonce tři.

Ale už bylo pozdě měnit plán trasy přes Radhošť do Rožnova. Nemám ráda velká srocení lidí, ani liturgie mě příliš neláká. Musím tedy přes Radhošť prosvištět co nejrychleji, vířilo mi v hlavě.

Mnoho lidí bylo přede mnou i v místech, kde normálně nikoho nepotkáte. Šli i takoví, kteří chodí jen u této příležitosti, různé věkové skupiny. A víte, co je také táhlo? Guláš! A měla jsem o zábavu postaráno. Prohodit pár slov tu s tím, či tamtím, střídat se ve vedení skupiny s pesákem. Proč guláš? Pověstný, vynikající, servírovaný v poctivé porci na porcelánu i v těchto podmínkách. Už jsem ho též ochutnala.

Samozřejmě, že se účastnili i čtyřnožci, ale bylo na nich vidět, že nejsou z akce příliš nadšení.

Občerstvovny v obležení.

Někteří byli ale z domova správně připraveni. Řízky i se zeleninou. A prý nežijeme zdravě.

Já jsem nepohrdla kyselicí s chlebem. Guláš miluji, ale nemám ráda fronty.

Ale koupit jste si mohli ledacos, je to přece pouť.

Krájeno s láskou.

A k tomu všemu vyhrávala břeskná muzika.

Nevím, jestli pesák vlevo nevyloudil úsměv v té chvíli, když přestali hrát. Přece jenom, pro citlivé psí uši asi vystáváni ve vedlejší frontě není to pravé.

A kde mám ten guláš? To je on!

Servírovaný do porcelánu.

Fronty nevidíte konec, ni začátek. To bych dnes nedala.

Šťastní už s ním sedí.

A kdo nesehnal místo, nepohrdnul přírodním stolem.

Ale někteří byli spokojení i bez guláše.

Čekala jsem na hezké zátiší s kelímky, ale pánové si mě všimli. Za slib, že nebudou zveřejněné tváře, jsem dostala nabídku na pivo, kořalku … Ne, hoši, děkuji, potřebuji ještě dojít do toho Rožnova.

A ještě důkaz, že jsem opravdu slavila s věrozvěsty.

Ale davy stále přibývají, je čas se vydat na ústup.

Zastávka na borůvkové louce, vždycky začínají v tomto období.

Můj první letošní modrý jazyk. V supermarketech modrý poklad nekupuji.

A aby borůvkový den dopadl na jedničku, završila jsem to ještě v Rožnově.

Ale no tak, já vím, že to pivo k tomu moc nejde! Ale žízeň je žízeň!