To nesmíš !

Je toho mnoho, co nám zakazují úřady a nejen ty. Když odmyslím poslední velký zákaz, který rozpoltil společnost, a to zákaz kouření  v restauračních  zařízeních, jsou to drobné, někdy se chce říct i naschvály, které otravují život.

Nerada už  píšu o věcech, které v běhu života jsou zápalnou šňůrou, která odpálí napětí uvnitř. Byť jsou to většinou věci, které sice otráví, ale zpravidla se nad nimi dá mávnout rukou. Tedy za ideálního stavu.

Spouštěčem byla kontrola spalin a revize plynových spotřebičů v bytech. To je záležitost, kterou jsem dříve v privátním bydlení v rodinném domě neznala, byť jsem každý rok nechala servisovat kotel na plyn. A samozřejmě kontrolovat komín.

Vběhne vám do bytu revizní technik, přikáže pozavírat okna a šmejdí, kde je co závadného a měří únik CO. A jelikož plynoměr je v instalačním jádru, které má zpravidla  vstup z WC, všimne si, že máte na WC ventilátor. Samozřejmě. Vždy tam byl. Jen jsem ho nechala vyměnit. A revize instalace plynu a nového plynového spotřebiče na ohřev teplé vody prošla. To by mě asi revizní technik upozornil, když začínal s revizí právě pod oním ventilátorem, není to tak dlouho.

Ne tak tento kontrolor. I když je to profesní specialista, je to úřad, protože má kulaté úřední razítko. Nechal ventilátor běžet celou dobu zkoušky, i když je úplně mimo od plynového spotřebiče a nijak neovlivnil měření, ale důrazně pronesl, že v bytě s karmou, potažmo zásobníkem, který mám já, nesmí být ventilátor, odtah vzduchu.

Nadmulo mě to, ale neprotestovala jsem, neznám přesně znění TPG předpisů, neboť je to lehce mimo moji specializaci ve stavařině, ale dokážu si je najít. Možná jsem hledala špatně, ale praví se tam o místnosti. Spotřebič je v kuchyni a já nemám klozet v kuchyni. No, příště mě čeká polemika, že ventilátor stále užívám. Prostě úřad.

Dokážu pochopit, že to musí být. Závada na plynoinstalaci ohrožuje výbuchem i ostatní bytové jednotky. Ale proč potom ještě někdo nepřikázal, že se musí kontrolovat třeba i elektroinstalace. To není nebezpečné, když si obyvatelé bytů na staré rozvody, mnohdy svépomocí, napojí odběrné spotřebiče, které při souběhu dokážou vyřadit z činnosti i nový rozvod? I elektroinstalace dokáže vyhořet a od ní i další konstrukce.

Někde musíme být striktní a jinde nás to nebolí? Ti, co, například, vyřizují stavební povolení, vědí, co všechno musí absolvovat před zahájením, co musí hlásit po zahájení stavby? Kde jsou sliby, že obíhat má papír, ne lidé?

Prostě někdy máte pocit, že proti Vám stojí někdo, kdo se hrdě bije v hruď a dává vám najevo, že je úřad a vy nikdo. Nechci se dotknout úředníků, kteří sedí v první linii, na přepážkách, v bezprostředním kontaktu s klienty. Kteří jsou různí. Uhlazení, inteligentní, slušní, voňaví až po arogantní namyšlence, sprostá individua, pomalu chápající a mnohdy nevoňavé jedince, kterým by člověk dal nejraději jednu mezi oči.

Nic proti takovým, mám jen dobré zkušenosti, ale proč si hýčkáme takové, kteří ani nedokážou zabránit tomu, že nesmím pít tuzemský rum  a na chleba si nesmím mazat pomazánkové máslo s marmeládou. Je mi jedno jestli jsou volení, nebo jsou stálými státními zaměstnanci, ale vždy jsme doma vařili marmeládu ze zahradního ovoce   a citróny a pomeranče se dávaly do domácího mystery, do čaje nebo se jedly jen tak. Ještěže aspoň na pravé drahé máslo si mohu položit olomoucký tvarůžek.

Kde jsou v praxi neustálé sliby na omezení úředního aparátu? Když znáte případy takových, kteří řeknou – já si práci musím šetřit a vyhledávat, aby se neřeklo, že nic nedělám. Když v předvolebních diskuzích zodpovědní a moudří uznají, že úředníků je opravdu mnoho, ale nikdo nenašel zatím způsob, jak to omezit? Spíše naopak.

Když se dozvíte, že podstatou některých úřadů je vyhodnocování nějakých statistik, které v několikeré podobě – písemné poštou, emailem, či datovou schránkou musí odesílat sledované organizace. A na každý způsob vyhodnocení je jiný úředník? To nestačí jednou?

Příklad? Nedávno jsme se dostali k opravám speciálního zařízení pro děti předškolního a školního věku. S postižením. To se třeba dozvíte, že za poslední roky nastal skokový nárůst autistických dětí. Které vyžadují úplně jiný režim. A někdo zodpovědný by, po vyhodnocení statistik, měl bít na poplach, že neexistují zařízení pro tyto jedince, zvláště dospělé, kteří musí mít absolutně stejný dennodenní režim, jinak mají sklony k sebepoškozování, kteří mnohdy ani nemohou komunikovat a pokud komunikují, tak nechápou významy slov. A o které se třeba nebude moci starat rodina.

Jen pro obrázek, mnozí znáte film Rain man. Raymond Babbit, úžasně ztvárněný Dustinem Hoffmannem, je autista, s „lehčí formou“. Komunikuje, do jisté míry chápe a navíc má geniální paměť v jistém spektru života. Ale vyžaduje přesný, opakující se režim. Javorový sirup, pamatujete?

Ale mnozí nedokáží ani komunikovat. Nebo třeba jen posunky, které je složité pro „normální“ lidi pochopit. A tyto děti se uváděly v mnohačetných statistikách v jistých kolonkách, aby byla zajištěna alespoň jakási možnost speciální přípravy odborných pracovníků.

Rok se s rokem sešel a autisté údajně z tabulek zmizeli. Byli začleněni do jiné kolonky, která je vše a nic neříkající. Problém neexistuje, když ho zařadíme jinam. A to jsou informace, které jen slyšíte a nenechají vás chladnými.

Pak si nutně musíte při různých politických diskuzích a akcích  „blablabla“ položit   otázku, o co vlastně komu jde? Odpověď zní ve většině případů – o moc, vliv, peníze. Občan? Co to je? Postižený občan? Neexistuje, nebo o něm raději nemluvme.

Tak to vidíte, kam jsme se od revize plynu dostali? A tu zápalnou šňůru pro odventilování podpálil stresový týden v práci, kdy jedna jobovka sledovala druhou. Kdy při řešení dostanete nejdříve vynadáno, že jste příliš aktivní a za 5 minut, že konečně musíte začít makat. Pak si vyber.

Tož promiňte, že jsem se zde odventilovala. Nesmím toho mnoho, ale musím jenom umřít.