Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide?

Když mi přijde nota známé lidové Beskyde, Beskyde...., vždy si vybavím beskydskou krajinu – pozvolné stráně do údolí Rožnovské Bečvy, louky, jalovce, ovečky, chaloupky, možná i ten černooký bača. Realita už je trochu jiná.

Po pár letech jsme v létě absolvovali takovou typickou beskydskou trasu. Z Pusteven přes Skalíkovu louku na Prostřední Bečvu. Ale po několikaletém výpadku už jsem některá místa nepoznávala. Pokrok nezastavíš.

Tedy jsme se pokrokově svezli lanovkou na Pustevny. Aby se pasažér nenudil, nabízí životní a motivační moudra. Že „život je hořký“, ví každé dítě, zvláště, když jste na dohled Radegastovy sochy. A že bez práce nejsou koláče, vidíte hned, když vystoupíte z lanovky.

Nakonec, na lanovce vás upozorňovali.

Co už, tak po svých.

Zkontrolovat postup oprav vyhořelého Libušína.

A vzhůru do beskydské krajiny.

Skalíkova louka. Před lety fungující a příjemné zařízení s koupalištěm. Vítané občerstvení na trase. Dnes?

Ani ty nasušené houby za okny není nikdo schopen po sezoně odnést.

Ale louka má pořád šmrnc.

Dále pak kousek lesem…

… a čekají louky, břízky, remízky, jalovce, ovečky…

Už ne. Po Beskydovi se už pěšky moc nechodí a i v CHKO panuje čilá výstavba haciend.

To vypadá, že i bača má  pohon 4x4.

Ale i louky se konečně objevily.

Ale ať si oči vyhledím, ovečky žádné. Pravda, už jsem zde před časem někde potkala i pštrosy.

Tož, i kravka s náušnicemi je dobrá.

Ale i trocha romantiky se najde.

Ten pokrok je už ale všude.

Vlídnou tvář abys pohledal, poutníče.

Ale ano, pohostinnost je zde stále.

Pitný režim musí být. Ale pochutiny zde nedám. Už byly v jednom z předchozích „jídelních“ článků a zase mi někdo řekne, že na výletech jen žeru.

Aspoň kávičku na závěr.

Při čekání na autobus a na pohodu. Tak zase někdy příště.

A pro trochu osvěžení ... z této trasy je zde guláš a svíčková a poháry a ...

https://pavliskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=622875