Srdeční

Srdeční selhání, srdeční arytmie, srdeční tlak, srdeční problémy. Co dále by se dalo najít s významem srdeční? Já mám nejraději srdeční záležitost. Něco, co chcete znovu a znovu prožít, uvidět. Pořád dokola a pořád jinak.

Moje srdcovka jsou Hukvaldy. Je to už nějaký pátek, co jsem si vytvořila tradici, že v jistý významný den v roce, který je jen jeden, chodím pěšky na Hukvaldy. Za jakéhokoliv počasí, v jakémkoliv duševním či fyzickém rozpoložení. Pro uklidnění mysli, zažít genius loci. A pro odměnu.

Nejinak tomu bylo letos. Počasí zabodovalo, radost šlapat kolem známých míst.

Jen podle zvuku jsem zamířila naslepo.

Byl tam, s červenými kalhotkami a léčil.

Podzimní panoramata ještě zářila.

Za bedlivého dozoru.

Usedni poutníče, kochej se výhledem, osvěž se.

Neměla jsem čím.

Jinak vše při starém, nikdo nic nezdemoloval, neukradl.

Nemají ručičky, ale já nikam nespěchám.

Pokochat se aspoň zvenčí krásou, která přetrvala staletí.

A pomalu jít oborou. Podzim stále maluje zlatem.

A ta odměna? Uvidět, zachytit daňky v lese. Ne pohodlně na louce, kousek od vstupní brány, kde se promenádují, jako ve výkladní skříni.

Tož, podařilo se, letmo, spěchající i v klidu.

A statní frajeři byli na louce, proč by se trmáceli po lese.

A nová Liška, pořád vykulená, kde se to ocitla. Ještě neví, co je svět. Nejsou jí ani dva roky.

Pondělí není dobrý den na návštěvu Hukvald. Pekárna vyhlášených koláčů je zavřená, hrad je uzavřen i v sezoně, většina restauračních zařízení má též výluku. Ale nepotkáte zase moc lidí. A když už, máte příležitost se s nimi zastavit. Tak jako s paničkou a milým štěňátkem, které skončilo se svými 4 sourozenci v krabici někde u cesty a pak v útulku.

Věřím, že se fenečka nové paničce odmění láskou.

Ale všechna restaurační zařízení nemají zavřeno.

Tak dobrou chuť, na zdraví a zase za rok. Tedy určitě i dříve.