A Hukvaldy znáte?

Jako jeden z „povinných“ prázninových rodinných výletů jsem, už jako dítě, musela absolvovat cestu na nedaleký hrad Hukvaldy. Neměla jsem tu cestu ráda, velká část z nějakých 7-8 kilometrů se absolvuje po asfaltce a je to 2x nahoru a dolů a pak už jenom nahoru. I když jsme chodívali dopoledne, slunce žhnulo už cestou tam o cestě zpět nemluvě.

Naštěstí, dnes k tomu mám již jiný přístup. Ale byla cestou i příjemná místa. Rybník, kde za ta léta tak vyrostly stromy, že není téměř vidět.

A těšili jsme se na „korýtka“ v posledním sestupu do podhradí. Občerstvovací studený pramen z okolních kopců.

Tedy dříve nebyl tak kultivován, byla to jen obyčejná trubka a korýtko bylo dřevěné.

A pak vzhůru do obory. Byla založena v 16. století i se stádem daňků. Ale o oboře zase příště.

Ke hradu je možné jít okolo po asfaltce, tuto cestu volíme jako zpáteční. Nahoru se škrábeme lesní pěšinou přímo do kopce.

Od hradní brány je úžasný výhled na Palkovické hůrky.

Zde již hrad Hukvaldy. Založen  roku 1240. Je jeden z nejrozsáhlejších u nás. Nebyl nikdy dobyt, dílo zkázy započal a dokonal až požár v 18. století.

Téhož dne zde byl zahájen letošní festival Janáčkovy Hukvaldy. 3.července – 160 let od narození Mistra Leoše.

Foto brány jsem uváděla ve svém zimním dílku. Pojďme tedy dále.

Dominantou druhého nádvoří je kostelík. Opravený a funkční.

Na tomto nádvoří mívají stánky řemeslníci, při různých příležitostech kejklíři, rytíři a všeliké středověké osazenstvo. A občerstvovna nesmí chybět.

Ani kolotoč.

Ale zde již ruiny hradu.

4. Brána a před ní v příkopu …

…  býval psinec pro lovecké psy. Na druhé straně býval hřbitov. Ale nemusím jít do každé podrobnosti.

5.brána a dominanta paláce. Tento pohled je hukvaldský „reklamní“.

Vpravo vystupuje bílá omítnutá zeď, která je vidět zdaleka.

4. nádvoří

A zde již nádvoří paláce.

Do zdi paláce byl dle pověsti zazděn pekař pověstných hukvaldských preclíků, protože nechtěl vydat hradnímu pánovi svoji dceru k výkonu výsady práva první noci.

V noci za úplňku prý vystupují ze zdi jeho bílé ruce. A zřejmě i peče.

Asi mu kyne těsto.  

Hradní palác, ale i celý hrad, je průběžně opravován, restaurován a konzervován.

Panoramata

Rozhledna na Bílé hoře - špička a pod ní průmyslová Kopřivnice.

5.nádvoří a pověstná bílá zeď

Hradní motta – koncertní prostor.

Pohled do hlediště. Cvičně jsem si zarecitovala závěrečnou pasáž z „Vodníka“. Má oblíbená … něco padlo, pode dveřmi mok se jeví krvavý … Morbidní? Ale akustika je skvělá.

Příbytek kastelána.

A bez Bystroušky by to nešlo.

A sladká tečka na závěr v podhradí v oblíbené hospůdce „U Námořníka“. Vynikající.