Ženy? Muži? Konflikt!

Zažili jste někdy ve svém životě nějaký konflikt? No dobře, myslím, že to byla vlastně úplně zbytečná řečnická otázka na začátek tohoto článku, protože (nalijme si čistého vína) konflikty vlastně zažíváme všichni. A není dost dobře možné se jim v průběhu života úplně vyhnout.

http://www.pixmac.cz

Nechtěla jsem na dnešní téma konfliktů úplně vařit z vody, a tak jsem se vyzbrojila arzenálem několika příruček, stáhla nějaké texty a ejhle - moje první hlavní zjištění v oblasti konfliktů bylo, že i sami autoři mají konflikt v tom, že se neshodnou na jediné platné definici.

Když nebyla žádná pořádná definice po ruce, hledala jsem v mysli příklad konfliktu z vlastní praxe, a tak jsem si hned vzpomněla na jednoho pána, který na mě onehdá hystericky řval ve vlaku kvůli tomu, že jsem svoje (jako vždy přetížené) zavazadlo nechala ležet v uličce, místo abych jej zvedla do prostoru k tomu určeného. Že to byl konflikt, to jsem tedy byla definitivně schopná definovat i bez definice.:)A věřte, že ten pán by se stejně do žádné slušné definice nevešel.

Ačkoliv se to možná nezdá, druhů a typů konfliktů existuje celá řada. Mohou vznikat mezi lidmi stejně tak, jako například mezi zvířaty, nebo mezi neživými součástmi naší planety. Naprosto nejzajímavější mi však přišla skupina konfliktů, jejíž existenci si často mnozí ani neuvědomujeme. Do této skupiny totiž patří konflikty intrapersonální, což znamená, že konflikty se odehrávají přímo uvnitř nás samotných. A věřte, že nemusíte být zrovna schizofrenikem, abyste zažívali konflikt sami v sobě. Jistojistě se vnitřní problémy týkají stejně tak mužů i žen, avšak literatura, která se dostala do mých rukou, využívala hlavně příkladů z řad něžnějšího pohlaví.

Jako příklad vnitřního konfliktu v učebnicích najdete například ženu, která prožívá vnitřní dilema, zda je více matkou, nebo manažerkou. Nebo ženu, která bojuje s rolí manželky a milenky. Obě role jsou pro ni pravdivé, ale v jistých situacích jsou vlastně dohromady neslučitelné. Ale víte co? Co když to nebyla náhoda, že autor uvedl ve své knize hlavně ženská přirovnání? Nikdy jsem totiž neviděla žádného muže, který by se trápil myšlenkou, zda je více otec, nebo konstruktér. Zda je více automechanikem, nebo milencem?

Oscar Wilde moc hezky napsal, že ženy nebyly stvořeny k tomu, aby byly pochopeny, ale k tomu, aby byly milovány. Když ponecháme stranou jeho nevyjasněnou sexuální orientaci, a budeme zkoumat jen jeho výrok - měl snad pravdu? Jsou ženy divným stvořením plným vnitřních konfliktů a pokroucených emocionálních pochodů? A jsme jako ženy skutečně stvořeny k tomu, abychom si nakonec musely zvolit jen jednu variantu? Musí to být vždy pouze buď a nebo?

Já osobně chci věřit, že tomu tak není. A právě ten pán v tom vlaku mi tenkrát dokázal, že i muži (nositelé klidu a rovnováhy) se dokážou chovat dost podivně, a že tedy i oni mají uvnitř sebe občas nějaký ten vnitřní konflikt. A že já jako žena (nositelka hysterie a chaosu) jsem tenkrát dokázala zachovat vnitřní klid a slušně ho požádat, aby se choval jako džentlmen, a moje zavazadlo mi prostě vyzvedl nahoru, pokud je pro něj jeden kufr takovým problémem.

Závěrem ke konfliktům? Konflikty se dějí. Denně. Zažíváme je všichni. A ano - ženy a muži jsou rozdílní. Ale ne zase tak moc. A pane Wilde, i muži jsou stvořeni k tomu být milováni. S pochopením je to občas obtížnější :).

PS1: Pokud pane z vlaku právě nepřetržitě škytáte, protože na Vás tak intenzivně myslím, tak se Vám moc omlouvám!

PS2: Pokud stále jezdíte vlakem, tak na lidi, prosím, už nekřičte!

PS3: Už žádné další PS. Pěkný den. Pavla Kostelecká