Říkáte si, jak je možné, že kvůli netopýrům byl zrušen koncert? Představujete si scénu jako z nějakého horroru Alfreda Hitchcocka? Ženám se zaplétají při koncertu do dlouhých vlasů nestvůry lačnící po jejich čerstvé krvi? Tak na to si bohužel budete muset asi zajít do kina.
Nádvoří zámku v Tübingenu
Dnes bude totiž řeč o lidské toleranci a o tom, že je možné upřednostnit i malé létající myšky před byznysem i uměním. V německém městě Tübingen stojí krásný starý zámek, v jehož areálu je provozováno prvotřídní muzeum, kde najdete mimo jiné první umělecké výrobky pravěkých obyvatel dnešní Evropy, a dokonce první kostěné hudební nástroje. A protože zámek má krásné nádvoří, nebylo od uměleckých vykopávek daleko k nápadu, že za teplých letních večerů by mohly být v tomto prostoru organizovány koncerty. Slovo dalo slovo, a už už byly inzerovány plakáty, které ohlašovaly celou šňůru koncertů nejrůznějších ansámblů a filharmonií. Jenže pak se zjistilo, že hluboko uvnitř kopce, na kterém zámek stojí, žijí netopýři, a netopýři by velmi špatně snášeli decibely, které by způsobovala hlasitá hudba na nádvoří. Přeneseno na naši lidskou řeč by bylo ohroženo správné „duševní rozpoložení“ netopýrů. :-)
Zkuste se, prosím na moment zastavit, a představit si stejnou situaci u nás v České republice. Máte domluvené množství koncertů, přípravy už jsou rozjeté, a možná už byly investovány i nějaké peníze. Jak by se asi zachovaly příslušené orgány u nás? Zahladila by se celá situace pod koberec, možná by vlétl do kapsy i nějaký ten úplateček, aby koncerty proběhly a obchod byl uzavřen? Nebo by se celá situace prozkoumala, a pokud by zvířata byla skutečně omezena, veškeré koncerty by se zrušily? Odpověď nechám na Vás.
Nicméně v Tübingenu přistoupili představitelé města k řešení situace s ohledem a s nebývalou tolerancí. Zjistilo se, že hluk by byl pro netopýry nadměrný a tak se od celé akce jednoduše upustilo. Peníze ne peníze, smlouvy ne smlouvy. A to všechno kvůli malé okřídlené myši a její pohodě.
Než se s Vámi pro dnešek rozloučím a popřeji Vám krásnou neděli, chtěla bych Vám připomenout, že když má právo na respekt netopýr, máte ho také! Pokud Vás netopýři zaujali, přečtěte si, jak krásně o nich píše moje kamarádka Francesca Ferrari z Itálie, s jejímž svolením sem přidávám překlad jejích řádků.
„Je vždycky krásné připravovat se na cestu. Člověk si samozřejmě nejprve musí určit cíl, koupit si jízdenky a sbalit kufr. „Balení se“ ale neznamená jen neuspořádaně si naházet do kufru oblečení. Když se balíme, vezeme si s sebou také vzpomínky a zážitky, které vytvářejí naši vlastní osobnost i naši rodnou zemi. Po roce ve své rodné Itálii – roce, který byl plný takových zmatků a rozporů, jež si lze představit snad jen tady, bych nikdy neočekávala, že se octnu ve městě, kde na zámku existuje zákaz koncertování jen proto, aby nebylo rušeno životní prostředí a především netopýři. S kartáčkem na zuby v jedné a kusem oblečení ve druhé ruce si na to při balení jistě ještě jednou vzpomenu. Možná je to jen detail, ale také by to mohlo platit za příklad, že je skutečně možné žít v míru se životním prostředím. A proč by si měl člověk dělat starosti s tím, kde má v celém širém světě najít dobré místo pro život? Vždyť i pro takováhle malá sotva postřehnutelná zvířata se jedno najde! V tomhle městě mám pocit, jako bych se vrátila do starého, dobře známého domu – mám pocit bezpečí a ochrany.“
