Žena přivázaná k posteli

Světové řebříčky nejprodávanějších knih se prohýbají pod tíhou nové vlny erotické (konkrétně řekněme mírně sadomasochistické) literatury pro ženy. A ta nepochybně brzy zaplaví i nás, mnozí (mnohé) už o tom vědí a chvějí se očekáváním. Protože jména už pronikla.

Z těch nejdiskutovanějších – Bared to you od Sylvie Day, Pleasure‘s Edge of Evy Berlin a 50 Shades of Grey od E. L. Jamese. Tobě odhalená, Hrana rozkoše a 50 odstínů šedé (nebo spíš Greye, jelikož jde o jméno postavy). Nebo si to přeložte sami. Seznam by se dal rozšířit o hezkých pár dalších kousků – jak už to bývá, úspěšný titul si rychle najde svoje obdivovatele, napodobeniny se tisknou jedna radost.

Dá se čekat šílenství. Když tyto knížky začaly vycházet ve Státech, prý byla z obchodů s erotickými hračkami do pár dnů vyprodána všechna hedvábná i jiná lana a podobné příslušenství – dokonce se mluví o tom, že zoufalé ženy, které to promeškaly, se pokoušely o štěstí v obyčejných prodejnách se zahradnickými potřebami. Ano, možná absurdní výmysl – na druhé straně, mluvíme o Americe... Takže američtí muži se teď musejí potýkat s tím, že je jejich dříve usedlé a spořádané manželky po těžkém pracovním dni čekají ve dveřích ložnice s bičíkem v jedné ruce a lanem (v lepším případě tím hedvábným...) ve druhé.

Náhodou jsem před pár dny dostala doporučení přečíst si Gordona od Edith Templetonové. Český překlad vyšel v Odeonu, čímž se asi (můj, uznávám, velmi subjektivní názor) připravil o značnou skupinu čtenářů, na druhé straně to asi mělo smysl, protože i když kniha není vysloveně

intelektuální záležitostí, asi tady jde o něco trochu komplikovanějšího. Velmi se za tyto soudy omlouvám, plně si uvědomuji, po jak tenkém ledě tady právě tančím.

Gordon bude oproti tomu, co se na nás chystá, bezpečně jiný už tím, že tady nejde o žádnou fatální fyzickou přitažlivost na první pohled. Hrdinka Louisa si o hodně staršího a ne zrovna pohledného Gordona všimne v jednom londýnském baru, během unylého letního odpoledne, a nijak to s ní nezamává. Dokonce se domnívá, že je homosexuál. Přelétne ho pohledem a dál nevnímá. Je tady spousta lepšího materiálu k flirtování.

...když jsem najednou zaslechla velice tichý hlas, jak říká: „Další drink si dáme někde jinde.” Ten hlas byl tak slabý, jako by přicházel odnikud, až jsem si říkala, jestli se mi to náhodou nezdálo.
Otočila jsem se.
Cizinec, kterého jsem si zařadila jako teplouše, stál přímo za mnou. Byla jsem natolik překvapená, že jsem se nezmohla ani na slovo. Odtáhl mi prsty od skleničky, kterou jsem do té chvíle držela, a položil ji na parapet. Jeho ruka mi sevřela zápěstí. Cítila jsem jeho palec na své tepně. „Tak pojď,” řekl tím stejným tichým hlasem.

Prostě ji vyvleče ven a vezme do jiného baru. Neptá se jí, na co má chuť, objedná jí i sobě. Nemluví spolu nikterak přátelsky, plivají urážky už od začátku a vůbec se oba dva chovají dost neurvale. Louise se muž nelíbí a rozhovor ji zjevně chvílemi dost rozčiluje, přesto to bere jako vítané rozptýlení a možnost být beztrestně drzá vůči cizí osobě jí připadá osvobozující. A sex by jí asi nevadil. Očekává pozvání k němu domů. Gordon ji pozve pouze do své rozlehlé zanedbané zahrady a tam ji dřív, než se stihne rozmyslet, stručně sklátí na lavičku a vezme si ji bez toho, aby se jí dotýkal víc, než je pro akt absolutně nutné. Tak to začíná.

Popadl mne za zápěstí a posadil. Pořád jsem měla zavřené oči. Jemně mne pleskl po tváři a prohodil: „Jsi moje malá holčička.” Vzápětí dodal: „Tak pojď, půjdeme.”

Louisa se cítí ponížená, říká si, že už se s ním víckrát nesetká; odpor a hnus se míchají s rozkoší a touhou dostat víc. Samozřejmě, že za ním nakonec jde. Gordon s ní v posteli zachází jako s věcí a mimo postel jako s dítětem, které nemá vlastní rozum a je třeba za něj rozhodovat do každých detailů, před spaním: jdi se vyčůrat, v restauraci: ty budeš mít k večeři rizoto. Louisa se odevzdává.

Gordon je povoláním psychiatr a tahá z Louisy vzpomínky a traumata, často jen postupně a takovým způsobem, že není schopna okamžitě rozeznat, kam těmi otázkami míří. Takto se postupně odkrývá její minulost a také kořeny toho, proč se vlastně Gordonovi neochotně, a přece chtivě odevzdává a přes přetrvávající pochybnosti nedokáže vztah ukončit. Setkávají se několik měsíců. Za ten čas ji Gordon ani jednou nepolíbí, ani neobejme, ani nenaplní její touhu cítit se milována nebo obdivována. Často ji oslovuje „mé drahé dítě”, spíš však mentorsky než s něhou. Intimní chvíle nevypadají moc intimně, jsou jaksi až zarytě stereotypní a samozřejmě jí působí nemálo bolesti. Což vrcholí v závěru vztahu, kdy se Gordon tak trochu utrhne z řetězu. Ale vlastně opravdu jenom trochu.

Hlavní hrdinka mi chvílemi opravdu dost lezla na nervy a Gordon ostatně také. Napsané je to skvěle, jenom jak si oni navzájem nejsou od začátku nijak zvlášť sympatičtí, ani navenek tak nepůsobí. Nicméně konec je překvapivý a snad ještě podtrhuje fakt, že nejde o žádné prázdninové čtení. Nebo jo, jak kdo chce. Jenom že to, co bylo svého času senzačně prohlášeno za pornografický román, je ve skutečnosti někde jinde. A možná jde spíš prostě o lásku. A ta bolest k tomu patří.

Poprvé vyšel Gordon v roce 1966. A není to na něm moc vidět. Templetonová jej tehdy vydala pod pseudonymem, přesto se později k dílu ráda přiznala a rovněž neměla problém se k tématu v rozhovorech vracet. Příběh je, stejně jako všechny její ostatní, autobiografický a zdá se, že jí byl obzvláště milý. Přestože po Gordonovi ještě měla další vztahy a dokonce se vdala, při více příležitostech zopakovala, že něco takového už nikdy neprožila.

Uvidíme, zda nám blížící se úroda podobně laděných příběhů nabídne něco, co by se s Gordonem dalo srovnávat. Zakončeme citátem, kterým Templetonová svou knihu otevírá, od klasika, pana Goetheho:

Je třeba žít a milovat; život ani láska však nejsou věčné.
Vaše sudičky přetnou jejich vlákna v jeden ráz.