Velmi romantická pornografie

Nebyla to jeho černá kožená bunda, co ho prozradilo. Nebyla to jeho obrovská postava. Byl to jeho neohrožený přístup a bezmezná sebedůvěra, jak zabrzdil svůj motocykl a ještě jednou vyhecoval motor předtím, než ho vypnul. Způsob, jakým přehodil nohu přes blyštivou nádrž a sundal si helmu jako kovboj seskakující z hřebce. Byla to aura ryzí síly, cítila ji na ty metry daleko, jako jemnou ránu do těla.

Připadá vám tohle spíš k smíchu, nebo vás to okamžitě zaujme? Je to hned z první strany románu. I kdybyste se smály, brzy vás to přejde. Pokud nejste úplně ostřílené, budete o pár řádků dál tonout v rozpacích. A vlastně – pokud si i myslíte, že jste úplně ostřílené, tato kniha vás dost možná přesvědčí o opaku.

Známý vtip říká, že ženy se nedívají na porno, protože nekončí svatbou. V tom případě by tohle bylo ono. Ne že by si pan dominantní skutečně odvedl svou krásnou otrokyni k oltáři. Přece bych z toho tady nedělala spoiler. Jenom říkám, že tam je asi všechno, co by žena v tom pornu ještě mohla chtít... Pořád se směji a usmívám, jak píši, snad také pouze z rozpaků. Odcitovala bych víc, ale nevím, jak je to s autorskými právy, a také bych nejspíš prostě nevěděla, jak ty výrazy přeložit. Ne že by mi scházela slovní zásoba, je to však opravdu spíš pro intimní chvíle (nebo pro chvíle extrémního vzteku...) a ne pro blog... Jde o erotickou literaturu, sadomasochistický román, americký bestseller The Pleasure’s Edge od Evy Berlinové. Čili ostří nebo hrana rozkoše.

A o tom to je. Dylan Ivory, sebevědomá, samostatná žena, autorka erotické literatury, potkává muže, o němž ví, že se věnuje sadomasochistickým praktikám – jde jí pouze o rozhovor, aby získala materiál pro svou knihu. Muž, Alec Walker, jí klidně a úplně vážně vysvětlí, že to nikdy nepochopí, pokud to nezkusí. Nejde totiž o výlučně fyzickou záležitost.

Přestože se v tom šťavnatém příběhu dá najít dost pozoruhodných tipů, čím si zpestřit intimní život – s čímž bych, mimochodem, radila být opatrná, aby někdo v záchvatu rozkoše nedošel k úhoně; známe ty veselé anekdoty! – mně se asi líbil víc právě ten psychologický úhel pohledu. A myslím, že bude zajímat více žen. Nechci mluvit o ztotožňování...

„Dylan, nechápu, jak ses mohla dostat tak daleko ve své spisovatelské kariéře, když píšeš o vztazích stejně často jako o sexu, a stále ještě věříš, že milovat někoho je znakem slabosti. Je to prostě něco, co děláme. Součást lidskosti. Láska není něco, nad čím máš mít kontrolu. To bys už dávno měla vědět.“

Domlouvá jí nejlepší kamarádka. Pokud lze o nějaké nejlepší kamarádce mluvit. Dylan se s ní moc nevídá. Často telefonují. Jinak jsou zaneprázdněné. Obě něco přes třicet, hodně hezké a hodně úspěšné – a osamělé. Přinejmenším Dylan však ne proto, že by si nikoho nemohla najít, jako spíš pro svou neschopnost vzdát se části své hrdosti, odevzdat se úplně – a důvěřovat.

To je přesně to, co se od ní v začínajícím dobrodružstvím s Alecem očekává. Musí se vzdát. Na to se Dylan jenom zasměje. „Můžeme to chápat jako výzvu.“ Kdo koho složí na kolena. Brzy o sobě navzájem i o sobě samých, v posteli i v přítmí erotických klubů, zjistí mnohem víc, než by čekali.

Víc neříkám, ať z toho fakt neudělám spoiler. Na český překlad jsem zvědavá. Na obálku taky. I když ta původní ještě vypadá jakž takž normálně na to, abyste s tím mohly sedět v dopravním prostředku a nepoutat pozornost.

Má toho teď vyjít víc – víc knih tohoto žánru. Nevím, zda si ještě něco přečtu. Nejspíš joooo, zvědavost mi nedá. Ale první je holt vždycky jenom jedna :)