Jak hubnou ajťáci

Seděla jsem dnes v čekárně u zubaře – pro mě to naštěstí zatím nejsou nijak tragické chvíle – a v klidu si listovala nějakým katalogem o knížkách. Pak jsem se pozastavila nad sekcí s knihami o zdravé výživě a životním stylu. Ne že by mě normálně něco takového zajímalo. Prostě mi ty knížky připadaly vlastně stejné a hloubala jsem, proč si někdo vybere některou a ne jinou.

Novinky z tohoto světa mi pravidelně docházejí také mailem. Rovnou do oddělení spamu. Denně něco o zázračném hubnutí a o lécích na lepší erekci. Jsem žena, toho druhého nemám zapotřebí, a docela hubená, takže toho prvního také ne. Někdy si, pravda, říkám, že jen proto, že mám očividně fajn genovou výbavu a o hmotnost se nemusím starat, bych nemusela každé ráno hltat sladkosti (věčné pobavení celé kanceláře: „S tebou se nedá mluvit, ty máš pořád plnou pusu koláčků!“). Nejsem nesmrtelná a nerada bych za deset let trávila rána v čekárně u lékaře proto, že jsem většinu svého života nezřízeně ládovala čímkoliv, co mi padlo pod ruku.

Jak v mých denních spamech, tak v tomto katalogu byly všechny způsoby hubnutí absolutně zaručené, ověřené a převratné. Kdybych byla v takové situaci, jak se rozhodnu, kterou radu vyslechnu, kterou knížku si koupím?

Během nedávného výletu za našimi bratislavskými kolegy jsem se setkala s titulem Dukanova dieta. Nevím, kolik pozornosti se této knize dostává u nás; nemám v této oblasti přehled. U našich východních sousedů se jí každopádně nedá vyhnout. Absolutní bestseller. Měl ji na stole i ajťák. Je to chlap, takže se náležitě zastyděl, když jsem se mu začala smát (jakkoli dobromyslně!). Na svou omluvu zamumlal něco v tom smyslu, že jsou tam přece recepty a kromě toho to doporučují i lékaři.

Lékaři taky musejí z něčeho žít a věřím tomu, že občas vděčně doporučí i něco, co se jim z pozice odborníka nejeví nijak zázračné. Do toho bych tedy, jak se říká, neinvestovala. Přesto jsem se podívala na recepty a po chvíli začala jeden přepisovat do notýsku, a pak ajťáka rovnou poprosila, jestli by mi tu kapitolu celou neofotil. (Nic proti kopírkám, ale já jsem žensky antitechnická, přede mnou se pokazí i dveře na fotobuňku. Kromě toho se pak náš mladý IT muž určitě cítil líp.)

Nemůžu říct, o čem je zbytek knihy, protože prostě nemám tušení. Ty recepty jsou nicméně skvělé – dokonce i pro mě, která se u svých obědů spoléhá spíš na stravenky než na své kuchařské umění. Skoro denně teď snídám "Plávajúci ostrov" ze strany 184. (Lékaři asi nedoporučují – taková týdenní dávka vajec asi zas tak zdravá nebude.) A těším se. Český překlad už vyšel a pokud se z Dukana i tady stane bestseller, bude mě hřát vědomí, že kráčím s dobou.