Divoši si servítky neberou

„Kam se poděla morálka?“ povzdechl si Ben.„Tamtéž, co cédéčka.“Divoši. Nová kniha od Dona Winslowa. Road movie, napadlo mě. Jenomže tohle není film a taky se tam v podstatě nikam moc nejede. Přesto mi to označení ke knize sedí.

Neumím si představit, že by tahle knížka někoho nebavila. Intelektuál by se asi tvářil, že to nečetl, není to dost hluboké, nemá to úroveň, nevyšlo to v Odeonu. Možná nějaká postarší teta by se taky nepřiznala, ale v srdci by juchala a znovu pročítala některé ty vábné scény...

Podle anotace mě to přitom vůbec nezaujalo a teď přemýšlím, zda to někoho bude zajímat tady, když začnu shrnovat děj. Mohla bych, pravda, taky něco ocitovat, něco víc než ty dvě věty v úvodu. To jsem taky chtěla, jenomže to, co v prosluněném divokém příběhu vypadá úplně přirozeně, co teče z každé řádky jako šťáva z přezrálého manga, by mohlo odtržené od své živné půdy působit jaksi nemístně. Jako náhodný kousek puzzle – nechápete, o co jde.

Kromě toho – co ocitovat? Sex a drogy (vášnivý a lehké), k tomu spršky násilí a všudypřítomný humor – dohromady okouzlující koktejl, to ano, ale co stránka unese, a co já, abych sama před sebou nerudla rozpaky?

Je to opravdu hodně filmové. Nebude náhoda, že adaptace, v režii Olivera Stonea, už je v knihách. K nám dorazí 27. září. Mně se (u knihy) vybavil Tarantino a pak jeden film, který nerežíroval, nicméně k němu tuším napsal scénář: Pravdivá romance (True Romance). Prostě film. S dost svižným střihem. Winslow, pan spisovatel, má talent, smysl pro rytmus (a divokost v srdci, teď se chce dodat...), seká to tam v malých hutných dávkách, nenechá vás usnout, nezklame vás, neopustí.

Tato pseudorecenze vypadá jako po výbuchu – omlouvám se. Smysluplnější kousek:

Přes všechny ty násilné úmrtí je to kniha plná života. A slunce. Dva chlapi, správňáci, a jedna žena, kterou oba milují a která je oba miluje taky – a nenese to s sebou žádný dramatický rozpor, naopak, jsou rádi, když jsou spolu. Slušný obchod s trávou, dům na pláži, člověk nemá moc starostí, vstane v poledne, jde si zasurfovat, zahrát volejbal, poležet si na verandě, osvěžit se drinkem. Pak ale z jihu přicházejí bratři z kartelů, plíží se přes mexickou hranici a brousí si zuby na podíl na černém trhu. A vede je ženská, jak se patří, krásná a nesmlouvavá Elena Sanchezová, Elena La Reina, Elena královna.

No, zas tak krásná není. Tady Winslow neidealizuje. A taky se rád zasměje. Elena má své slabosti. Jako každý. Podobně matka hlavní hrdinky: neustále hledá svoje pravé „já“, jednou s asistencí takzvané životní koučky, pak střídavě za pomoci Ježíše, republikánské politiky, kosmetické chirurgie, a tak dál, americká rozmazlenost; nejde o to, že by život byl tak strašný metafyzický rébus, jako spíš o to, že jeden už občas neví, co s tím vším časem, se všemi těmi penězi...

Už nekecám. Prostě jděte do toho. Uvidíte. Je to road movie. Stojím si za tím.