Toxická učení bible z praxe výchovy v křesťanské sektě

Opravdu Sola scriptura? Člověku nepatří řídit svůj krok. Opravdu nemáme svůj život sami řídit? A k čemu to pak povede?

Kdysi dávno jeden starozákonní prorok asi opravdu jménem Jeremjáš napsal a v bibli se tak dochoval tento jeho výrok. Jer 10:23 " ..muži, který kráčí ani nepatří, aby řídil svůj krok ."(PNS) Přidejme k tomu další oblíbený biblický verš v mé bývalé sektě, a to Přísloví 14:12 "Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti". (CSP) A ještě jeden citát z bible musím přidat, slibuji, že poslední. Jer 17:9 "Srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné.Kdo mu rozumí. " (B21) Vytrženo z kontextu doby a dalšího textu působí důraz na tuto "inspirovanou moudrost" prokazatelně škodlivě. Teď jsi se možná věřící čtenáři pohoršeně pokřižoval. Ale zkus prosím závěr udělat až po přečtení mé zkušenosti. 

Představte si, že dostanete k novému řidičáku i nové auto s moderními ovládacími prvky. Ale zároveň je vám od dětství soustavně vtloukáno do hlavy, že žádný člověk neumí vlastně dobře řídit auto, natož nedej bože svůj život a je lepší, když nedůvěřuje ve své schopnosti a místo toho se nechá vést bohem. Hmm... Jak se bude asi tomu novopečenému řidiči jezdit?! A chtěli byste jej sami potkat na silnici? K tomu vede v praxi, biblická "moudrost"

Tak jsem se cítil pod vlivem výchovy v biblickěm učení. Moc mě už nezajímá jak páni teologové učeně zahladí tuto moudrost do výkladových apologetických konstrukcí. V bibli to prostě je a já mám svou zkušenost. Jste-li od mala vychováváni v přesvědčení, že váš názor, emoce, intuice a schopnosti a hlavně vaše srdce je zrádné, učíte se žít v nedůvěře v sebe. V to jediné, co je opravdu na tomto světě vždy vaše. Učíte se žít odpojení od sebe sama. V psychologii se tomu říká disociace. Jenže ten opravdový bytostný život se stejně dere na povrch a tak pokud se mu jako tehdy já bráníte, působíte pak sami sobě neurózy a vnitřní hluboké konflikty. Naštěstí v mém případě život zvítězil. Ne vždy to tak, ale u věřících bývá. 

U mě se to konkrétně, ať tolik neteoretizuji, projevilo například v tom, že jsem nerozvíjel své opravdové zájmy a cíle. Bylo mi v době dospívání jedno, co budu studovat. Stejně tento svět bude zničen bohem a všechno bude nakonec jinak. On mi pak určitě poradí nejlíp, co bych měl já dělat. Důvěřoval jsem také, že pro výběr manželky je důležité, aby hlavně byla  tzv. "v pravdě", protože to ostatní už vyřeší svou božskou moudrostí bůh, který je v našem manželství tím třetím provazem. Ano, nepletete se, křesťané žijí opravdu ve trojce. Bůh tam je vždycky někde na pozadí přítomen. A hodnotí a kárá, ale hlavně, hlavně strašně svazuje. Žil jsem, ale neznal sám sebe. Své opravdové já. A dnes díky možnostem dnešní doby, své já postupně odkrývám přijímám a poznávám. Psychoterapii všeho druhu, tak vzdávám svůj hold a upřímný respekt a dík! 

Bible je v protestantských kruzích díky Lutherovi brána jako jediné zjevené slovo boží. Viz například dodnes uznávana slavná Lutherova zásada "Sola scriptura" tedy "jen slovem".  Katolická tradice to díky své delší tradici tak jednoznačně již nemá. Bible je sbírka knih sestavená v rané době železné a již dávno neposkytuje zdravý a bezchybný návod na život. Myslím si, že bible dnes spíše mate a plete a vede k regresi. K návratu vývojově zpět, do životem a zráním lidstva, již překonaných úrovní. I tak je zajímavé a přínosné ji číst. Ale jako dobovou výpověď o spiritualitě tehdejšího lidstva. Ne ale jako konečné a neměnné moudrosti. 

Dnešní společnost již individualitu jedince a sebepoznání v zásadě podporuje. Samozřejmě, že ne vždy, v každé rodině a sociálním prostředí. Ale přesto je to zřejmý pokrok. Možná to není tak komfortní, jako život ve společenství, kde za vás rozhodují jiní, možná to znamená i více vnitřní nejistoty. Pudového strachu z nejistoty, ze změny. Ale takovému životu, alespoň jak jsem teď přesvědčen, vesmír fandí a podporuje jej. Je totiž skutečný, pravý a autentický.

I ty výše uvedené biblické výroky platí. Snad do té míry, že nikdo nemáme ve svém životě vše pod kontrolou. A že ne vše dopadne tak, jak si představujeme. I naše nevědomí nám konec konců může připravit překvapivé zajímavé chvilky v reálném životě. Ano z bible si lze odnést moudrost i dnes, ale jen tehdy, když její učení nepoužijeme k tomu, aby jakýkoli zdravý autenticky život uhasila. 

A proto končím pěknou židovskou moudrostí.

"Pikuach nefesh".

V překladu tato zásada znamená že život má přednost. Má přednost před literou zákona, lidským dobovým výkladem a porozuměním. 

A to je i mé heslo