Nedostatek míst na školách zvyšuje tlak na tvrdost při přijímacích řízeních s cílem vyselektovat jen ty nejúspěšnější, a ty zařadit do systému vzdělávání. Co bude ale dál s těmi ostatními? Víme to skutečně?
Řadu otázek a odpovědí nabízí zajímavý článek: https://forbes.cz/neni-misto-jak-podnikatele-reaguji-na-pretlak-ve-skolkach-a-na-strednich-skolach/ Přijímací řízení na střední školy v podobě často kritizovaných CERMAT testů je náročné, a tak dalo vzniknout zcela novému byznysu s přípravnými kurzy. „Myslím, že CERMAT testy nejsou ideální cesta, že bychom spíše měli děti motivovat k učení a ke studiu, a ne před ně klást překážky a říct jim už v útlém věku: ‚Ty na to nemáš.‘ Do budoucna budeme potřebovat děti, které jsou motivované se učit, protože se společnost a doba rychle mění, a když člověk nebude schopný se přizpůsobovat a učit novým věcem, tak nepřežije,“ míní sociolog Kozel.
Bohužel to vnímám dost podobně. Nejsem si vůbec jistý, jestli je náš vzdělávací systém připravený na takto přísné jednotné testování. Rozdíly mezi jednotlivými školami, ale vlastně i žáky jsou a byly vždycky, tohle nezměníme. Co ale můžeme změnit, je pozitivní motivace a chuť učit se a vzdělávat. Je potřeba říct, že některé střední školy byly, jsou a mají i zůstat výběrové. Neznamená to však, že tento výběr by měl probíhat zrovna tímto způsobem. Zrovna tak by se ty “nevýběrové” školy neměly stávat pouhým odkladištěm těch, kdo neuspěli v přijímacím řízení jinde.
Mluvíme-li o motivaci k učení, zdůraznil bych, že musí jít o motivaci bez ohledu na typ a zaměření školy, na kterou mladý člověk vstupuje. Mezi gymnáziem, různými středními školami a učebními obory je sice mnoho rozdílů, ale v jednom jsou úplně stejné: je zcela nezbytné, aby se na nich vzdělávali motivovaní mladí lidé. Jen takoví projdou úspěšně vzdělávacím procesem, naučí se “učit se” (pro celý život) a dobře se uplatní na trhu práce.
