Manželství pro všechny. Pro všechny?

Kdyby pánbůh chtěl, aby člověk uměl létat, dal by mu křídla. Kdyby příroda chtěla, aby dva jedinci téhož pohlaví mohli počít dítě, zařídila by to. Kdyby stejnopohlavní páry odedávna tvořily rodinu, nebylo by dnes o čem diskutovat.

Omlouvám se za hrubé zobecnění v úvodu, ale někdy se nemůžu zbavit dojmu, že podstata některých problémů je přesně takhle jednoduchá. Jenomže v tomhle případě není. Pojďme si přiznat hned a na rovinu, že manželství u nás už nějaký ten pátek tvoří muž a žena – ano, je to vnímání tradiční, konzervativní a usedlé, ale snad jen proto nikoliv chybné. Ne vše, co je s námi po staletí, je nutno měnit. Tedy přesněji – měnit bez úcty k tradici.

Za zastánce stejnopohlavních vztahů se musím v jednom postavit. Nejde je prostě jen odbýt s tím, že nikdy tady podobné svazky nebyly, a tak ani dnes nemají místo. To je, prosím, ukázka dokonalého zpátečnictví. Neobstojí ani obskurní argumenty, že stejnopohlavní páry nemohou vychovávat děti, či případně, že jsou stejnopohlavní rodiče ohrožením klasické rodiny. Já sám jsem přesvědčen, že leckteré stejnopohlavní páry mohou vychovávat dítě lépe, než mnohé páry smíšené, a stejně tak věřím, že klasickou rodinu ohrožují úplně jiné věci. Neargumentujme, tedy, prosím, takhle hloupě proti požadavkům stejnopohlavních párů a jejich zastáncům, a vůbec přestaňme argumentovat „proti“ a začněme argumentovat „pro“. Hledejme shodu místo konfliktu. Což platí pro obě strany, protože je sice snadné nazvat homofobem každého, kdo není 100% příznivcem manželství pro všechny, ale krom toho, že to ve většině případů není pravda, je to i hloupé a nízké.

Naše společnost dospěla už před delším časem  k tomu, že homosexualita není tabu. Teď dospívá k dalšímu logickému stupni, totiž že stejnopohlavní páry mají mít právo uzavřít svazek na stejné právní úrovni (a nikoliv nijak okleštěné) jako páry odlišných pohlaví. Jako právník, ale v neposlední řadě i jako člověk, mám zcela jasno v tom, že bychom to jako zákonodárci měli změnou legislativy umožnit. Tak, jako si heterosexuálové nevybrali svou „výhodnější“ pozici před zákonem, nevybrali si ani homosexuálové tuto „nevýhodnější“ pozici. Existuje tu tedy jasná nerovnost, kterou je třeba narovnat.

Ale! Nebylo by dobře vylít s vaničkou i dítě. Tak, jako budu hájit práva stejnopohlavních párů, jsem připraven hájit i skutečnost, že pojem manželství by měl být zůstat vyhrazen pro svazky mužů a žen. Jsem přesvědčen, že zastáncům zrovnoprávnění svazků stejnopohlavních párů jde o princip a nikoliv o to jedno konkrétní slovíčko. Za nás, staré konzervy, prosím – nám nechte alespoň to slovíčko. Proč? Protože u mnoha věcí, jevů a fenoménů, které víc a víc bere čas, je název často tou jedinou připomínkou, která ještě odkazuje na původní význam. Současný globalizovaný svět nám dnes a denně ukazuje, jak je vyprazdňování pojmů a rozmělňování významů nebezpečné.

A na závěr jedna prosba: já vím, že jsem se svým názorem o manželství jako svazku muže a ženy už patrně v menšině, ale dovolávám se (podobně jako jiná menšina, o které je v tomto textu řeč) svého práva být vyslyšen. A i když nakonec budu třeba i přehlasován, což k demokracii patří, prosím – neodbývejte nás s větou „tak už to konečně odhlasujte, ať máte pokoj“. Takhle se ta vysněná moderní, otevřená společnost, kde mají mít místo a stejná práva skutečně všichni, fakt budovat nedá.