Ne, nespletl jsem se hned v titulku. Britská královna Alžběta II. skutečně zemřela nám všem, pro které byla pevným bodem v neklidném světě, ztělesněním jistot, zárukou stability.
Lhostejno, kde žijeme, v jakém státním uspořádání a kolik kilometrů od Londýna. Královna jako symbol, jako majestát, jako člověk.
Přiznám se, že nejdřív jsem tak docela nechápal, proč mě zpráva o odchodu Alžběty II. tolik zarmoutila. Jistě, byla to smutná zpráva, ale já jsem cítil něco víc. Bylo mi to hluboce lidsky líto. A pak mi to došlo. Odešla totiž jedna z těch zdánlivě nedůležitých životních jistot, na které sice nemyslíme každý den, ale které máme hluboce uloženy někde v sobě. Asi jako dům stojí na základech, které nejsou vidět. Spolu s Alžbětou II. odchází velká část starého světa, jak jsme jej znali a v jakém naprostá většina z nás prožila celý svůj život. Tak jako teprve s úmrtím císaře Františka Josefa I. v roce 1916 definitivně skončilo 19. století, to 20. zase skončilo teprve včera. Mnohokrát již bylo od včerejška napsáno, že když Alžběta nastoupila na trůn, v Sovětském svazu vládl Josif Stalin a britským premiérem byl Winston Churchill. Sedm desetiletí stála v čele svých národů, byla symbolem oddanosti, služby a vyrovnanosti. Bez nadsázky se stala pevnou součástí téměř každé britské rodiny, v nichž včera zavládl smutek ne nepodobný tomu, který následuje po odchodu jejího milovaného člena. Británie oplakává svou královnu, která byla nejen vladařkou, ale i manželkou, maminkou, babičkou a prababičkou. Právě síla její lidskosti je jedním z nejsilnějších momentů, který formoval vztah národů, jimž vládla, k její osobě. Ještě v úterý jsem zahlédl její fotografii, jak na Balmoralu vyhlíží novou britskou premiérku Liz Truss. Přes všechny známky svého úctyhodného vysokého věku byla na fotografii žena vyrovnaná, usmívající se, z níž vyzařoval neskutečný klid. Věřím, že tak si svou královnu budou pamatovat nejen její národy, ale i my všichni, pro které byla královnou. Tou královnou. Míru britského zármutku dobře ilustrují dnešní titulky ostrovních listů: Máme zlomená srdce. Děkujeme. Milovali jsme vás.
"Zármutek je cena, kterou platíme za lásku." Tento výrok Alžběty II. nabyl včera odpoledne jiných, dosud nepoznaných souvislostí. Zarmoucena je Británie, zarmoucena je velká část světa, zarmoucen jsem i já. Zemřela mi královna. Bůh ochraňuj krále! Kéž je Karel III. důstojným pokračovatelem své matky a vlídnou hlavou monarchie, jak jej to ona sama svým příkladem učila.
