Mimořádné situace vyžadují mimořádná řešení. A to je pro ruskou válečnou agresi proti Ukrajině toto označení ještě dosti slabý výraz.
I když jako právník plně uznávám presumpci neviny a trvám na tom, že o vině za jakékoliv zločiny může rozhodovat pouze soud, válka na Ukrajině je smutným a jedinečným příkladem toho, že pro každé pravidlo platí výjimky. Tady na rozhodnutí soudu čekat nemusíme. Také proto plně stojím za Petrem Fialou a jeho vládou ve věci zákazu několika dezinformačních webů, které se tradičně snaží o (jemně řečeno) velmi kreativní interpretaci událostí.
Zákaz dezinformačních webů pokládám za mimořádné řešení, které se, už z čistě právního pohledu na věc, nemůže stát příštím standardem. Je to podobné jako u opatření souvisejících s nemocí covid-19. Na začátku roku 2020, když se její nákaza začala šířit do celého světa a postupně nabývala na intenzitě, jsme byli vyděšení, nevěděli jsme, co všechno se může stát a jak rychle se můžeme dostat do už neřešitelných problémů. I většina nás právníků tak byla zejména v prvních dnech pandemie ochotna tolerovat, že opatření omezující naše práva nejsou dostatečně odůvodněná. Tehdy k zdrženlivosti v soudním napadání vládních pravidel vyzýval například i předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek.Nemyslím tím, že by snad právo mělo jít stranou. Jen někdy je prostě třeba konat rychle a udělat zjevně potřebné a neodkladné kroky. Předpokládám, že i nyní vypnuté dezinformační weby mají právo se proti tomuto kroku bránit u nezávislých českých soudů. Je to tak správně. Stejně jako to, že tento krok vlády by měl být omezen jen na co nejnutnější dobu, tak jak v podobných případech vyžaduje Listina základních práv a svobod. Je dobře, že máme nástroje, jak se dezinformacím a propagandě bránit. Jsou to totiž zbraně nové doby, o tom snad již nikdo nepochybuje. Tento boj je možný jak díky vládním krokům, tak třeba i cestou prostředků trestního práva, na něž nedávno upozornilo Nejvyšší státní zastupitelství, a které už jsou nyní patrně uplatňovány. Právě na nich se následně ukáže, a platí to rovněž pro zákazy některých webů, zda nebudou využívány masivně, ale pouze v odůvodněných případech, které takovéto řešení skutečně vyžadují. Rovněž kontrola, že se tak skutečně děje, je správná a zcela po právu.
Obecně pak platí, že se zakazování čehokoliv včetně webových zpravodajských médií nemá stát novou normou. Stejně jako u koronavirových opatření se totiž bude situace postupně měnit a naše vstřícnost k dostatečně neodůvodněným zákazům se bude snižovat. Určit jak správně postupovat bude úkolem i pro nového vládního zmocněnce pro boj s dezinformacim, který může v tomto směru odvést pořádný kus práce. A to tak, aby se ze zprvu oprávněného zájmu demokratické veřejnosti nestaly nástroje k omezování svobody, svobodu slova nevyjímaje.
