Finanční správa neumí vybírat daně a kontrolní hlášení nebo EET to nezachrání.

V prvním čtvrtletí 2016 se vybralo o 3,8 mld. Kč více DPH, než v roce 2015 a ministr financí Babiš se hned bije v prsa a tvrdí, že to je díky kontrolním hlášením a že se potvrzuje jejich potřebnost a efektivnost. Má pravdu?

Ministr financí pravdu nemá. Pouze využívá statistická data k manipulaci s veřejným míněním

Porovnejme si fakta: Výběr DPH v letošním prvním čtvrtletí byl o 5,2% vyšší, než loni. Ale v roce 2014 byl meziroční nárůst o 4,9% a v roce 2013 vzrostl oproti roku 2012 výběr DPH dokonce o 10,8%. A v té době žádné kontrolní hlášení neexistovalo. Je proto zřejmé, že výběr DPH je závislý především na stavu ekonomiky a kontrolní hlášení má efekt naprosto zanedbatelný – pokud vůbec nějaký.

Jediným dosavadním výsledkem zavedení kontrolního hlášení tak je, že výrazně poklesla morálka plátců DPH, neboť za první čtvrtletí 2016 se o 34% zvýšil počet nespolehlivých plátců v registru plátců DPH.

Dva výmysly pana Babiše, a sice kontrolní hlášení k DPH a elektronická evidence tržeb (EET) znamenají a budou znamenat naprosto nesmyslné zatížení živnostníků a firem. A to jak časové, tak finanční. Větší firmy jsou nuceny vydat stotisícové částky za nový software a nabrat nové úředníky, kteří hlášení zpracovávají. Drobní podnikatelé musí za totéž zbytečně platit tisíce korun měsíčně svým účetním nebo se mnoho hodin trápit s něčím, čemu ani pořádně nerozumí. EET bude navíc znamenat i hrubý zásah do běžného života především na venkově – viz můj článek Elektronická evidence tržeb – kdo z ní bude mít prospěch a kdo na ni doplatí. http://pavelsobotka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=496890

Jsem přesvědčen, že  EET ani kontrolní hlášení vůbec nemusí být. Natož, aby z důvodu zavedení těchto hlášení stát přibíral dalších 354 nových úředníků, jak má v letošním roce v plánu. Finanční správa již nyní má všechna potřebná data k dispozici, ale neumí je využít. Pouze tak přehazuje svoji neschopnost na bedra občanů. Především však je činnost české finanční správy ukázkou, jak správa daní vypadat nemá.

Efektivitu výběru daní máme nejhorší v celé EU. Na tuto skutečnost opakovaně poukazuje i Nejvyšší kontrolní úřad. Naopak zatížení firem, živnostníků i občanů různými hlášeními je u nás obrovské. Jak je to možné?

Česká finanční správa díky informacím, které spravuje, slouží politikům jako jeden z důležitých nástrojů boje o moc. Proto každý nový ministr financí ihned po svém nástupu udělá čistku na vedoucích místech daňové správy nebo organizační reformu, aby tam mohl dosadit své lidi. Důsledkem je neexistence jakékoliv kontinuity. Noví šéfové změní většinu toho, co zavedli ti před nimi, a aby ukázali svou potřebnost, vymyslí další zbytečná lejstra nebo hlášení. Právě současná Babišova éra je toho důkazem. I když, abych byl spravedlivý, ta Kalouskova nebyla o nic lepší. Kalousek pro změnu vymyslel  jinou pitomost – jednotné inkasní místo. To naštěstí nedotáhnul do konce, ale co to stálo peněz.

Dalším důvodem nízké efektivity naší finanční správy je, že finanční úřady evidentně nemají žádnou koncepci daňových kontrol. Zatímco Česká správa sociálního zabezpečení dokáže každé tři roky zkontrolovat všechny firmy i všechny podnikatele, zda správně odvádějí pojistné, finanční úřad přijde v Praze na kontrolu v průměru jednou za 114 let. Pokud by kontrola z finančního úřadu přišla například jednou za pět let, téměř nikdo by si nedovolil podvádět a dávat do nákladů něco, co tam nepatří. Je jasné, že komplexní kontrolu by takto u všech firem udělat nemohli, ale úplně by stačila pouze kontrola namátková a teprve v případě, že by se objevily závažné nedostatky, mohla by se udělat kontrola důkladná. Rapidně by tak ubylo daňových podvodů a výběr daní by výrazně stoupl. A hlavně bez další zbytečné buzerace jakou představují kontrolní hlášení a EET.

Nyní to většinou funguje tak, že místo aby se smysluplně a pravidelně hlídalo, že se nepodvádí, snaží se finanční úřady někoho nachytat. Často bez efektu, což znamená zbytečně vynaložené úsilí i finance. Není také výjimkou, že takováto nesmyslná kontrola znamená obrovské potíže pro kontrolovanou firmu. Stačí jedno anonymní udání a finanční úřad se ve firmě usadí i na několik let. A protože často nic z toho, co anonym uváděl, nemůže kontrola najít, tak chce další a další podklady, aby aspoň něco doměřila a dokázala tak účelnost prováděné kontroly. A vedení firmy, místo aby se věnovalo podnikání, tráví čas vytvářením podkladů pro finanční úřad. A tak se často stane, že dříve prosperující firma živoří nebo skončí úplně. Kontroloři navíc dané výrobní problematice zpravidla nerozumí, takže si nechávají ještě dělat drahé znalecké posudky. 

Daňový doměrek nebo pokuta, které bývají výsledkem podobných kontrol, potom naprosto neodpovídají nákladům na kontrolu vynaloženým. Naopak takováto nesmyslně dlouhá kontrola často znamená další finanční ztrátu pro stát – firma, která kvůli kontrole ukončí činnost, neodvádí daně ani pojistné a navíc její zaměstnanci skončí na úřadu práce.

Ke zvýšení efektivity finanční správy by určitě vedlo i to, kdyby zde pracovali specialisté z praxe a nikoliv pouze špatně placení úředníci. Ale takové specialisty by stát musel také dobře zaplatit. Je nepochybné, že tyto peníze by se mu mnohonásobně vrátily. Místo toho však ministr financí  radši vezme stovky nových úředníků na EET a ročně jim vyplatí 150 mil. Kč

Řešením pro zlepšení výběru daní tak není zavádění nových hlášení a elektronických evidencí, ale změna koncepce fungování daňové správy.