Zvládnul by Andrej Babiš EET?

Tisková mluvčí Andreje Babiše řekla něco, co asi překvapí nejednoho z nás – pan Babiš prý neumí psát na počítači. Lze tak pochybovat, zda by sám zavedení EET zvládnul.

Je proto třeba zdůraznit, že zákon o EET je nejen nesmyslný, ale i zbytečný. Zákon č. 112/2016 o evidenci tržeb je názornou ukázkou toho, jak lze úplně zbytečně vytvořit novou normu, když by přitom stačilo změnit pár paragrafů v zákoně již existujícím.

Laická i odborná veřejnost se většinou pře o to, zda EET toho více přineslo nebo vzalo. Málokdo se však zamýšlí nad otázkou vlastního vzniku tohoto zákona a zda se tím opět pouze nezaplevelil náš právní řád.

Oficiálním cílem zákona o EET je lepší výběr daní a narovnání podnikatelského prostředí. Nechci zde nyní polemizovat o tom, zda to je reálné či zda to spíše přinese (nebo již přineslo) více zla než užitku. Na toto téma jsem už dříve napsal několik článků a kdo chce, může si je přečíst:

http://pavelsobotka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=496890

http://pavelsobotka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=584681

http://pavelsobotka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=558000

Dávno před zákonem o EET existoval a stále existuje Zákon o ochraně spotřebitele (č. 634/1992). V paragrafu 16 tohoto zákona se praví, že na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby. Tento doklad musí obsahovat všechny náležitosti účetního dokladu podle §11 Zákona o účetnictví.

Naproti tomu zákon o EET pracuje s pojmem účtenka, kterýžto papír však podle tohoto zákona nemusí mít všechny náležitosti účetního dokladu (nemusí se zde uvádět, jaké zboží se kupuje nebo za jakou službu se platí) a tudíž podle této účtenky se účtovat nedá. Kdo by účtoval podle účtenky, jejíž podobu navrhla daňová správa, zadělává si na problém právě s daňovou správou při kontrole správnosti účtování a správného výpočtu daní. Že to je paradox? Určitě ano. A takovýchto paradoxů tento zákon obsahuje hned několik.

Některé pojmy v tomto zákoně uvedené jsou vysloveně matoucí a přitom by to tak vůbec být nemuselo. Daného účelu bylo možno dosáhnout mnohem jednodušeji a hlavně levněji a také bez dalších nesmyslných povinností pro všechny, kterých se týká.

Úplně stačilo do uvedeného paragrafu 16 Zákona o ochraně spotřebitele doplnit údaj o tom, kdy je prodávající povinen vydat doklad i bez žádosti spotřebitele (třeba při každé platbě nad 100 Kč). A pokud si chtěl pan Babiš a finanční správa zajistit kontrolu nad vydáváním takovýchto účtenek, stačilo do tohoto zákona přidat paragraf, že dozor nad vydáváním dokladů spotřebitelům provádí finanční správa. Žádné elektronické pokladny. Žádné povinné připojení k internetu. Žádné posílání milionů dat na finanční správu.

Při praktickém provádění dozoru by se totiž oproti současné praxi nic nezměnilo. Veškeré informace o tom, že někdo nedodržuje zákon o EET stejně finanční správa zjišťuje, až když pošle do terénu stovky pracovníků, které kvůli tomu přijala navíc. Takovou kontrolu mohla dělat i bez EET. Kvůli tomu se elektronická evidence tržeb skutečně zavádět nemusela. Při vzniku zákona slibovala finanční správa, že díky analýze informací z EET se budou cíleně kontrolovat ti podezřelí. A ti poctiví, že budou mít pokoj. Nyní to vypadá, že žádná analýza není, protože k některým prodejcům chodí kontroly opakovaně i když nikdy nic nezjistily. Takže žádná analýza, ale buď udání nebo vlastní úvaha či dokonce rozmar vedoucích úředníků finanční správy jsou hlavním podkladem pro kontroly. Také to je jistě docela dobrý prostředek, jak stále se opakujícími kontrolami někomu podnikání znechutit.

Naskýtá se tedy otázka, proč vlastně byla elektronická evidence tržeb zavedena, když to šlo udělat jinak a hlavně mnohem jednodušeji a také levněji pro všechny zúčastněné? Proč si statisíce podnikatelů muselo (nebo ještě bude muset) pořídit nové elektronické pokladny a proč jsou zatěžováni povinností on-line hlásit daňové správě své hotovostní příjmy? Proč kvůli tomu musely stovky a možná tisíce podnikatelů hlavně na venkově skončit? Kdo z toho má prospěch? Kdo může využívat (nebo zneužívat) miliardy takto získaných informací?

Je třeba si přiznat, že EET je především marketingový tah. Kdo by si všimnul úpravy několika paragrafů v téměř neznámém Zákonu o ochraně spotřebitele? Vyšla by nějaká zpráva, někdo by si možná trochu zanadával a za pár dnů by po tom ani pes neštěkl. Ale zato zákon o EET budí emoce již téměř dva roky. Stále se o něm mluví a daného politika, který ho prosadil, udržuje v centru pozornosti. A že se kvůli tomu zcela zbytečně zničilo stovky a možná tisíce existencí nebo se na mnoha místech na venkově ztížila základní obslužnost obyvatel? Že s tím mají problémy spolky a od března příštího roku kvůli tomu zřejmě omezí služby nebo rovnou skončí i někteří lékaři? Koho to zajímá? Hlavně že se získala spousta politických bodů a následně voličských hlasů.