Zveřejnění výkupného za Hanču a Tonču ohrožuje všechny české občany v zahraničí

Transparentnost je dobrá věc, ale některé věci je nutné udržet v tajnosti. Takovým případem je také informace o tom, že Česká republika zaplatila za dvě ženy unesené v Pakistánu výkupné, o jeho výši nemluvě.

Dotyčná osoba, která informaci prozradila, a média, která informaci publikovala, by měla být trestně stíhána.

Tímto činem totiž zásadním způsobem ohrozili bezpečnost všech českých občanů v zahraničí.

Místo toho jsou na veřejném pranýři oběti únosu. Vůbec bych se nedivil, kdyby se obě ženy rozhodly z Česka emigrovat, protože žít v takovéto atmosféře je vskutku otřesné.

Internetová veřejnost a dokonce i někteří politici v poslední době přestávají vládu a státní úřady kritizovat za to, co dělají špatně, a začínají je kritizovat za to, že dělají to, co je jejich úlohou.

Úlohou ministerstva zahraničí je pomáhat českým občanům, kteří se dostanou v zahraničí do potíží. Je to jeden ze základních úkolů tohoto ministerstva. Zatímco v jiných zemích bývají ministerstva zahraničí kritizována za to, že tak nečiní, u nás je kritizováno, když dvě naše občanky zachrání.

Samozřejmě stát může k únosům přistupovat různě. Například USA vyznávají doktrínu neplatit za své občany výkupné. Je to ale také jedna z mála zemí světa, která nechá své občany napospas různým teroristům a kriminálním skupinám v zahraničí.

Prakticky všechny ostatní země se snaží své občany zachránit, a to včetně vyplacení výkupného. Nakonec je to často mnohem levnější, jednodušší i z hlediska mezinárodních vztahů a výsledek je jistější, než do zahraničí posílat speciální týmy pro zásahy proti únoscům.

Všechny tyto země ale zároveň tají, že výkupné zaplatily i částku, kterou zaplatily.

Zveřejnit tyto skutečnosti je jako dát na občany naší země cenovku a říci teroristům, že jsou na prodej.

Únos se ale může stát nejen v poměrně rizikové zemi jako Pakistán, ale také v zemích, kam míří statisíce českých turistů - například v Turecku, v Egyptě či v Tunisku. Může se dokonce stát i v některé z evropských zemích.

Lidé, kteří nyní lynčují Hanču a Tonču (zatím slovně) a odsuzují ministerstvo zahraničí za zaplacení výkupného, by měli říci svým sousedům, přátelům, kolegům z práce, kteří letos pojedou na zahraniční dovolenou, že pokud se "nechají unést," ať chcípnou někde v zajetí uprostřed pouště.

To je totiž přesně to, co jejich odsuzování vyplacení výkupného v praxi znamená.